Kde: Praha, část mezi Letnou a Stromovkou
Kdo: architektka Andrea, její syn Richard a pan manžel, programátor Petr
Když zrovna necestuje, nevěnuje se oblíbeným kreativním činnostem nebo není hluboce ponořena v dětských hrách, užívá si rodinka tento světlý podkrovní byt plnými doušky.
Podkrovní prostory patří mezi ty nejzajímavější vůbec. Nalézt dva identické je jako hledat jehlu v kupce sena. Všechny se mohou pyšnit něčím, co ten druhý zaručeně nemá. Každý je něčím specifický. Díky svým atypickým tvarům a rozměrům jsou většinou těžším oříškem a vyžadují individuální přístup
Řadu prvků je potřeba zhotovit na míru. Řada z nich ale může být vytvořena i vlastoručně. Černá, bílá a dubové dřevo je věčná klasika. Oživit ji lze základními barvami, použitými na textíliích, kobercích i na nábytku.
Poměrně strmé schodiště a kovové zábradlí s ostrými hranami není pro malé dítě nejvhodnější. To si však architektka uvědomuje a vysvětluje: "Snažíme se myslet na všechno a možná rizika eliminovat, ale na druhou stranu si myslím, že dítě se musí naučit žít v reálném prostředí." Bydlení v bavlnce by tedy vůbec nepomohlo.
Pár při hledání nového "hnízdečka" preferoval pár půdní byt. Dle slov architektky Andrey působí totiž světle a vzdušně. Zároveň toužili po hezkém výhledu... a ten v nižších patrech prostě nedostanete. V půdním interiéru se také můžete schovat před smogem či hlukem - to je pro městský byt velkou výhodou.
Skvělou příležitostí bylo to, že byt byl téměř nový a nezařízený. Nové parkety, koupelna a kuchyňská linka - to byl jakýsi základ, na kterém mohla architekta začít "stavět". Tuto výzvu radostně využila k realizování svých představ.