Chodba je jen předzvěstí. V porovnání s jinými projekty Andrea Marcante a Caroly Ripamonti je netradičně prostá. Je zde jen málo co k vidění, ovšem průhledy do jednotlivých místností napovídají, že za rohem čeká něco trochu jiného.

Již kuchyně se stěnou v ledově modré barvě rozehrává hru barev. Šedá spodní část je doplněna bílými horními skříňkami. Vše je doplněno netradičními úchytkami. Celek působí lehce a nápaditě.

Jednoduchou barvu zdi střídá v části s jídelním stolem zástěna s přírodním vzorem. Zpříjemňuje posezení u snídaně nebo oběda. Když je hezky, zeleň nemusí být jen umělá, najdete ji rovnou za oknem.

Kromě menšího stolu přímo v kuchyni najdeme druhý v obytném prostoru. Na jedné straně je doplněn lavicí, na druhé židlemi. Zvýraznění růžovou barvou a silně lesklá série svítidel posilují význam tohoto místa.

Prim v této místnosti však mají knihy. „Police nemá police“, knihy vypadají, jako by se vznášely ve vzduchu. Jejich barevnost na šedivém podkladu je pak ještě více zvýrazňuje. Různé druhy sezení navrhují UdA prakticky vždy.

Knihy jsou výrazným prvkem i v ložnici. Na první pohled by se mohlo zdát, že jsou nějak ledabyle umístěny v rohu, ale vzhledem k tomu, že prostupují celým bytem, toto řešení do prostoru perfektně zapadá.

Mezi „lesní“ tapetou, dřevem a výraznou podlahou by se ledacos ztratilo. Postel tvořená červeným rámem a světlo na rameni jsou však natolik osobité, že jim ani intenzivní okolí nevadí. Pro nejmladšího člena rodiny je navrženo velmi působivé prostředí.

Další pokoj a další vzor na stěně. Koupelna rodičů je přes průsvitné sklo propojena do vedlejší místnosti. Kruhové zrcadlo, se stejně jako jiné prvky, objevuje ve více projektech UdA.

Klasické členění bytu ukazuje, že řešení používaná spoustu let nemusejí být vždy špatná. Kolem technického zázemí uprostřed dispozice se obtáčí jednotlivé pokoje. Každý z nich je poměrně samostatný a má vlastní „identitu“.