Dům pro Markétku

„Jé, to je hezký!“ Řekl Mirek a otočil se na Markétku, která se kochala ranní mlhou válející se pod hradem Žebrák jak našlehaná smetana. Stromy ševelily zamilovanému páru svojí barevnou podzimní písničku a lákaly novomanžele na první návštěvu v jejich novém domě. Markétka opatrně otevřela vstupní dveře a nazula si v zádveří pletené babičkovské papuče. Vůně dřeva se míchala s vlhkým ranním vzduchem. Oba sestoupili po schodech kolem praskajícího krbu do velkého obytného prostoru a uvelebili se na pohodlnou pohovku. Ticho v domě bylo uklidňující a tak jen seděli a vychutnávali toho vzácného okamžiku.