Tato ilustrace schématicky popisuje utvoření ústředního, spojujicího prostoru. Plášť dvanáctistěnu vniká do pravidelného rastru domu. Každá místnost se tímto řezem otevírá do celého domu a vzníká tak propojený obytný organismus.

Z každého pokoje můžete vidět do všech okolních místností. Pokoje jsou také propojeny dřevěnou konstrukcí domu, která svým řemeslným zvládnutím evokuje jemnou pavučinu vnitřních stěn. Vysoká okna i samotné pokoje mohou být zakryty mohutným závěsem, který dodává prostoru téměř pohádkovou atmosféru.

Vnitřní systém stěn působí odlehčeně především díky čitelným rohovým stykům. Interiér vypadá, jako by doslova stál na hraně.

Komunikace uvnitř domu probíhá bezprostředně. Neustále máte kontrolu nad tím, co se doma děje. 

Vzhled interiéru je postaven na kombinaci čistých bílých stěn a dřevěných pochůzích platformách. Doplňky a zařizovcí předměty jsou laděny do podzimních, nenápadných barev.

Vyjímkou je výrazně červený sedací prvek, který díky trojúhelníkovým průhledům vytváří jedinečnou scenérii.

"Prázdnota"  vnitřního prostoru se propisuje i do vstupního prostoru do domu.

Pohled z exteriéru se tváří celkem nenápadně. Nic nenasvědčuje tomu, co se odehrává uvnitř.