Jak dosáhnout abyste měli v interiéru co nejvíce přírodního světla?

Tomáš Čech
11. Prosinec 2016

Zemětřesení v roce 1755 bylo příčinou vzniku rozsáhlých volných ploch na Lisabonském nábřeží. Ve druhé polovině 19. století zde byl postaven dům, v jehož prvním patře se dodnes uchoval původní interiér. Za projektem jeho rekonstrukce stojí architektonická kancelář rar.studio.


Autoři návrhu: rar.studio

Realizace: 2015

Plocha: 200 m²

Místo: Lisabon I Portugalsko


Majitel interiéru sám hledal původní kvality, a proto pro něj bylo jejich uchování samozřejmostí. Vzdušný prostor vysokých stropů, množství slunečního svitu, původní povrchy, ozdobné prvky... Do původní struktury se tak zasahovalo jen opravdu velmi jemně a nejnezbytnějších místech. Střední trakt bytu se proměnil v úložné prostory. Cílem však bylo, aby působily co nejběžnějším a nejupravenějším dojmem, a mohly tak být neustále otevřené a propojené s okolními místnostmi. Technologické proměny proběhly v kuchyni a hygienickém zázemí. Jinak zůstalo prakticky vše stejné, původní.

 

„Uchování minulosti je výborným počinem. Nikdy ji nedokáže chránit jen systém, jen vnější činitelé, jen obecná touha. Každá minulost, která má přežít, musí mít svého ochránce. Někoho, kdo se o ni postará, kdo dohlídne na její přežití.“

Nikdo nemá rád chodby,“ chtělo by se říci. Ovšem pokud je jejich prostor dobře ztvárněn, nemusí se jednat o nevzhledné místo. Nadstandardní výška přidává na důstojnosti, série světel na jasnosti a rytmus dveří na dynamice.

Vzhledem k velikosti interiéru překvapí společenský pokoj svou velikostí. Vše vynahradí krásné dveře a původní zdobné prvky na stěnách a stropu. Celým bytem, až na drobné výjimky, prochází „jednolitá“ dřevěná podlaha.

Jedním z míst, kde je tomu jinak, je kuchyně. Zde proběhlo nejvíce změn oproti původnímu stavu a i přesto si místnost uchovala nezaměnitelný charakter. Mohou za to především originální obklady a několik restaurovaných kusů nábytku. Vše nové funguje s naprostým respektem k historickému.

Proměněno bylo rovněž hygienické zázemí. Vlastní koupelna majitelů snese vznosné přirovnání ke svatyni. Elegantní vanu doplňuje vysoký závěs a jednoduchá baterie a sprcha. „Svatým obrázkem“ je obklad z tigrovaného mramoru.

Druhá koupelna, sloužící celému bytu, je obložena růžovým portugalským mramorem. Je z něj vyrobeno i umyvadlo a veškeré součásti sprchy, kde je použit i na podlaze. Rozměrné zrcadlo a jednoduchá zástěna napomáhají vzdušnosti.

Dispozice bytu je velmi netradiční. Je to dáno jeho velikostí a proměnou způsobu využívání. Směrem do ulice jsou seřazeny čtyři obytné místnosti – salón, jídelna, společenský pokoj a ložnice. Střední část obsahuje tři již zmíněné „šatny“. Zadní třetina pak obsahuje kuchyň, hlavní ložnici bytu a dvě koupelny.