Ve středu obytné místnosti je původní nosná stěna. Musela zde zůstat. Je využita jako odkládací police a přirozený „orientační bod.“ Lemují jí závěsy, které po roztažení předělují prostor a prakticky vytvářejí „pokoje“.

Architekti stěnu/křivku/kus nábytku vytvarovali přesně podle potřeb. Nepřizpůsobovali nábytek interiéru, ale naopak navrhli interiér podle něj. Čtenářský koutek je chytře umístěn u okna, zatímco spání hlouběji uprostřed domu. Vznikly „kajuty“, které jsou vždy věnovány jednomu nocležníkovi. Každá je trochu jinak specificky tvarovaná.

Hlavním materiálem je březová překližka, povrch křivky směrem do společenské části je realizován z amerického ořechu. Zbytek je většinou čistě bílý a doplněný o červené akcenty. Maximální prosklení a pohlcující výhled...

Vestavěný nábytek je poměrně masivní. Jeho tvarová nápaditost však velké objemy rozbíjí. Musí být odstoupen od vnějšího pláště. Ten samozřejmě nebylo možné měnit. Výhodou je, že výhled ven má každý prakticky rovnou z postele.

Dvě strany bytu jsou lemovány rozměrným balkónem, který je notně využíván k odpočinku, ale rovněž z praktických důvodů sušení a odkládání. Jeho velikost umožňuje pohodlné umístění lehátek.

Z půdorysu je jasně patrná geometrie, s kterou tvůrci pracovali. Vzhledem k rozměrům je byt opravdu prostorný. Jediným poměrně skromným prvkem je kuchyně. Je jí věnován jen nezbytný prostor. Jedna koupelna přiléhá k hale, druhá je součástí pokoje.