pokud Vás interiérový design a architektura skutečně zajímá, vytvořte si Homepix účet a my Vám každý týden zašleme email s výběrem nejlepších článků a fotek, které se zde publikovali.
Autobusová zastávka v Telči si nezaslouží přízvisko vesmírná proto, že by byla mezistanicí v cestě do kosmu, ale díky svému názvu. Nese totiž jméno prvního muže ve vesmíru Jurije Gagarina. Jejími autory jsou architekti ze studia ARCHOO.
Autoři návrhu: ARCHOO I Jiří Ondráček + Lukáš Komín + Jaroslav Svoboda
Realizace: 2014
Nevyužitá plocha mezi dvěma školami, Gymnáziem Otokara Březiny a základní školou, byla proměněna v záliv autobusové stanice. Výrazně se tak zvýšila bezpečnost i komfort cestujících především ve frekventovaných časech.
Objekt, přístřešek, však nabízí obyvatelům více, než by se mohlo na první pohled zdát. Díky umístění v zeleni mezi školními zahradami a množstvím lidí v okolí je skvělým místem pro setkávání se. Cestujícím, kteří to mají k zastávce větší kus, nabízí stojan na kola. Je zde celkem 12 míst pro bicykly. V neposlední řadě je stanice připomínkou historie. Do krajního betonového pilíře je umístěna plastika průkopníka kosmonautiky Jurije Gagarina. Umělecký prvek je zároveň historickou schránkou uchovávající památku na doby minulé i současné.
Nosné svislé konstrukce tvoří kombinace betonu a dřevěných BSH profilů. Některé otvory jsou zakryty tvrzeným sklem, jiné KVH profily a pohledovým řezivem. Objekt používá specifické osvětlení, zafrézované LED pásky, ovšem...
„Existují města, která k prvkům veřejného prostoru jako jsou lavičky nebo autobusové zastávky přistupují netečně. Nevěnují jim pozornost, jsou to jen funkční objekty. Jiná města je chápou jako významné, určující. Telč je očividně spíše tím druhým příkladem!“
Vnitřní osvětlení je opravdu velmi intenzivní, na druhou stranu ne obtěžující. Zmíněné „ovšem“ se vztahuje ke smutnému osudu jeho „bonusové“ funkce. LED pásky umí v noci měnit svou barevnost a osvětlovat tak různými barvami. Sami autoři pak noční vzezření zastávky přirovnávali k „chameleonovi“. Místní obyvatelé tuto „atrakci“ přivítali nesmírně kladně. Bohužel, následně byly památkovou péčí zakázány.
Klíčovou vlastností autobusového přístřešku je jeho návaznost na okolní terén. To je zde zvládnuto velmi dobře. Důležitá je rovněž transparentnost a otevřenost vůči okolí. Nikdy není vhodné, když je krytý prostor uzavřenou „jeskyní“ bez kontroly a přirozené viditelnosti.
Autory plastiky jsou sochař Rostislav Magni a výtvarník Arnošt Chalupa. Zhotovili ji v roce 1977 a o čtyři roky později byla postavena na přehlížené místo nedaleko současné zastávky. K uvnitř umístěným historickým dokumentům bylo přiloženo i přání samotných tvůrců:
„Zhotoveno v naději, že dílo přetrvá alespoň desítku let neklidného času.“
Poloha mezi školami dodává přístřešku na vážnosti a důstojnosti, mírné pootočení vůči hlavní komunikaci zase jistou míru neformálnosti. Zkosení bočních stěn lépe usazuje objekt do prostředí zeleně.
Kompozice čelní fasády je jednoduchá - pět sloupů a čtyři meziprostory. Zadní fasáda je posunuta o půl pole, a tak na každý meziprostor připadá jeden sloup a naopak. V interiéru najdeme jednoduché lavičky. Jsou mírně pootočené, sedící cestující mají dobrý výhled na přijíždějící autobusy.