Knihkupectví v oblacích

Tomáš Čech
26. Září 2016

Skupina umělců v čínském městě Čchang-ša využívala prostor dvoupokojového bytu v posledním patře bytového domu pro svá setkání. Jednoho dne se v jejich hlavách zrodil nápad, že by zde mohli vytvořit malé knihkupectví! S realizací jim pomohl architekt CaoPu.


Autor: CaoPu

Projekt: 2015

Realizace: 2016

Plocha: 60 m²

Místo: Čchang-ša I Čína

Velikost: 4500 knih


Díky masivní konstrukci domu nebylo možné jakkoliv hýbat s pozicemi zdí. Bylo proto rozhodnuto udělat z nevýhody přednost! Do některých vertikálních konstrukcí byly vybourány otvory, na některá místa byly naopak přidány příčky ještě více dělící nevelké místnosti. Vzniklo množství malých, avšak vizuálně propojených prostorů. Nejsou zde žádné stoly. Jejich funkci obstarávají rozšířené parapety otvorů. Lidé čtou v jednom pokoji a zároveň jsou vizuální součástí druhého. Zvětšeny byly okenní otvory, a tak je kontakt s exteriérem mnohem intenzivnější. Vzhledem k umístění těsně pod střechou je z knihkupectví krásný výhled do okolí.

 

Během ročního trvání celého procesu vznikl silný vztah mezi iniciátory, místními obyvateli a architektem. Ten dnes navrhuje zlepšení dalších prostoru v domě, aby se zvýšil komfort zde žijících obyvatel.

 

„Jeden z problémů našich sídlišť tkví v jejich monofunkčnosti. Lidé tady jenom bydlí, nic víc. Řešení, kdy prostory původních bytu začnou sloužit jinému účelu, mohou být bezesporu cestou, jak jednosměrnost prostředí zředit. Vždy však budou narážet na zásadní problém. Lidé chápou chodbu/schodiště/výtah jako své polo-soukromé prostory a jsou velmi citliví a obezřetní vzhledem k situaci, kdy by zde pravidelně chodili pro ně cizí lidé. To brání takřka jakémukoliv posunu tímto směrem. Měli bychom tyto obavy rozptýlit a překonat?“

Vizuální koncept celého řešení je maximálně jednoduchý. Bílé zdi lemuje surové březové dřevo. Barevnost do prostředí vnášejí knihy a jejich čtenáři. Ty tak nic neruší, mohou se plně ponořit do literárních vjemů.

Dělení prostorů je maximální, stejně jako jejich následné propojení. Vzniklé řešení nabízí několik rovin. Návštěvníci mohou vnímat intimitu a klid malého prostoru, a nebo naopak cítit propojení částí v provázaný celek.

Jedna z původních ložnic je dnes nazývána salónem. Je zde jednoduchá, ale prostorná pohovka. Původní kuchyně zůstala na svém místě a bez zásadních změn funguje i nadále. O prostor se dělí s recepcí.

Návštěvník někdy ztrácí jistotu, co je zeď a co police. Ničemu to ale nevadí! Pokud odsune židli a sedne si na ni, otevře knihu a začte se, ocitne se „uprostřed“ knihy, „mezi“ stránkami. Ovšem nejen ve smyslu příběhu, ale i ve smyslu prostoru.

Snaha architekta propojit interiér s exteriérem se nesmírně vyplatila! Původně, v době postavení v roce 1992, byl dům nejvyšším ve městě. Dnes to již zdaleka neplatí. Množství objektů se mu vyrovnalo, stejné množství ho dokonce přerostlo.

Zdá se až neuvěřitelné, jak jednoduše se podařilo přetvořit byt na knihkupectví. Výsledek sice nevypadá jako obchody, které známe z našich nákupních center, to je však jenom ke cti. Podobných míst je na celém světě nepochybně naprosté minimum.