Kvality obytného prostoru tkví především v intenzivním propojení s balkónem a dvorem a krásné ornamentální dlažbě. Okno je záměrně složeno ze dvou částí, aby mezi ně následně mohla být bez problémů postavena příčka oddělující dvě ložnice, dva pokoje.

Prostor je rozšířen o dvě „zákoutí“. V prvním bude později umístěna jedna z koupelen pro hosty, v tom druhém je dnes kuchyně, kterou následně vystřídá schodiště propojující obě podlaží. Rovněž zde přibude jedna koupelna.

I z těchto důvodů je řešení prostoru pro vaření jednoduché a účelné. Prosté skříňky jsou doplněny o krásné modré dlaždice s pro nás neobvyklým spárořezem. „Nejtrvanlivějším“ prvkem je zde masivní jídelní stůl.

Směrem do ulice je již propojení s exteriérem konzervativnější, jsou zde dřevěná francouzská okna. Přesto řešení nabízí možnost přímého kontaktu s městským ruchem Barcelony. Směrem do dvora jsou okna hliníková a mají větší rozměry.

Koupelna je specifickým, osobitým dílem. Hlavním výrazovým prvkem jsou vodu-odpuzující cihly. Jednoduše se udržují a mají velkou odolnost. Příčky nejsou dotaženy ke stropu, světlo propouští pás ze skla. Umyvadlo je recyklované, původně sloužilo v kuchyni. Skříňka pod ním, stejně jako dveře, jsou jasně modré.

V první fázi se sen plní jen napůl. V přízemí vznikají dva pokoje a společenský prostor, recepce, přímo navazující na ulici. V patře, se samostatným vchodem, je pak „dočasné“ bydlení majitele. Vše je již ale připraveno na fázi druhou.

V té zde budou celkem čtyři ložnice se samostatným hygienickým zázemím. S přízemím budou spojeny nově vybudovaným schodištěm. V tu chvíli již „šéf“ bude bydlet jinde, sem bude docházet za prací, za snem.