Co se týče základní struktury projektu, dům je tradičně rozdělen na obytnou část a „stodolu“. Bílá barva fasády a volba plechu jako krytiny však aktualizovala historický standard. Na „stodole“ jsou patrné záměrné skvrny a známky opotřebení materiálu - to dodává stodole lehký vintage nádech.

Vnitřek stodoly se drží v přirozeném duchu s použitím smrkového dřeva a dřevotřísky bez jakýchkoli barev.

Dalším kontrastem k domům našich babiček je propojení se stodolou celoproskleným průchodem.

Podle zmiňovaných krovů byla zasazena i úzká střešní okna, takže tvoří spojitý světelný obrazec tvaru písmene A. Vizuálně je tento prvek velmi efektní, ale stejně takový je i z praktického hlediska. Podkroví je tak dostatečně rozzářeno, aniž by bylo třeba vyřezávat několik jednotlivých oken. Koncept nepřerušovaného okna taky přerušuje nudnou souvislou plochu stěn a zklidňuje tím ráz interiéru.

Druhé světelné „áčko“ jednou polovinou přímo rozsvěcuje schodiště a druhou geniálně prosvětluje půl podkrovního prostoru. Z určitého úhlu se dokonce jeví jako dlouhá zářivka v rohu místnosti a díky tomu je tento architektonický skvost opticky velmi poutavý.

Koupelna zobrazuje kouzlo kombinace mřížky a vertikálně orientovaného osvětlení.

V kuchyni je jediné úzké okno, které je položeno tentokrát horizontálně. Nachází se hned pod skříňkami na nádobí nad kuchyňskou linkou, čímž nabízí dostatek slunečních paprsků pro jakoukoli práci v kuchyni.