pokud Vás interiérový design a architektura skutečně zajímá, vytvořte si Homepix účet a my Vám každý týden zašleme email s výběrem nejlepších článků a fotek, které se zde publikovali.
Léto je ideálním obdobím pro odpočinek. Zároveň je to prostor pro odlehčenost a nadhled, pro jednoduchost a přímost. Přesně v takovém duchu vznikl v roce 2012 návrh letního pavilonu pro Slovenskou národní galerii. Za jeho návrhem stáli Martin Jančok a Aleš Šedivec.
Autor: PLURAL I Martin Jančok + TOTALSTUDIO I Aleš Šedivec
Projekt: 2012
Realizace: 2012
Doba otevření: červen - září 2012
Plocha: 1170 m²
Místo: Slovenská národná galéria I nádvoří Vodných kasární I Bratislava I Slovensko
Vznikl rychle, za málo peněz, ale kvalitně. Jeho ambice? Umí sloužit jako kavárna, zahrada, čítárna, dětské hřiště, koncertní i divadelní scéna a výstavní prostor. Tvoří ho rám definující vnitřní prostor, arénu pro zmíněné aktivity. Je z lešenářských trubek v rastru 4 x 4 m. Klíčové je rovněž schodiště dokola. Pavilon je na vyvýšeném plató a je k němu tak zajištěn maximální možný přístup.
Málo peněz znamenalo i málo pozůstatků, odpadu. Trubky byly nalezeny ve skladu galerii, zbyl z výstavy v minulosti. Použitý mobiliář byl již dávno vyřazen, zatím však nevyhozen. Stejný „původ“ mají i podstavce, sedáky a chladnička. Dřevo použité na schody si stolař zase bere zpět. Kousek národní galerie si instaluje na svoji chatu!
„Jak málo stačí, aby vznikla stavba? Jak málo stačí, aby se proměnilo místo? Jak málo stačí, aby se změnilo chování lidí/návštěvníků? Jak málo stačí, aby se změnily emoce? To vše umí architektura! Je to mocné umění!“
Konstrukce pavilonu je velmi subtilní, takřka neviditelná. Konstrukční stabilitu zajišťuje diagonální zavětrování. Světelný pas slouží pro ústřední prostor, zároveň však svým oslněním ještě více „ukrývá“ samotnou stavbu.
Pro funkci letního pavilonu jsou naprosto klíčoví jeho návštěvníci! Aby se mohli do prostoru dostat co nejjednodušeji, je celé vyvýšené plato obestavěno schodištěm, v některých místech je instalována rampa.
Stavba neobsahuje žádnou zpevněnou plochu, pro pobyt je využíván pouze stávající terén. Do prostoru jsou volně umístěna křesílka, houpačky, ping-pongový stůl. Zdálo by se, že stejně volně sem někdo postavil i vzrostlý strom...
Jižní křídlo Slovenské národní galerie na výkresu prakticky není vidět. Jen znalec pozná v půdorysu jeho podpěry. Otevřenost v parteru byla dána výchozím požadavkem propojení nádvoří s nábřežím Dunaje.
Všichni znají rčení, že „méně je někdy více“. Zde to platí absolutně! Jen těžko bychom konstrukci něco ubírali, jen těžko bychom hledali jednodušší řešení. A přesto vše funguje a nádvoří na dobu 4 měsíců propůjčuje osobitou atmosféru.
Dnešní uzavřenost nádvoří dotvořil projekt přístavby/přemostění Vladimíra Dědečka z let 1969 až 1977. Kontroverzní budova je pro mnohé odpadem, pro jiné ikonou. Jediné oddělení od rušné komunikace tvoří betonová „hradba“ květináčů.