Divokost a neudržovanost přední části pozemku je tak extrémní, že zde dokonce vyrostl strom uprostřed cesty... Noční hra světla s průsvitností vnější obálky dělá z domu „lucernu“ postavenou do přírody.

Zdánlivá neprostupnost exteriérové vrstvy je na mnoha místech narušena dveřmi nebo posuvnými panely. Prostor pro automobil je sice teoreticky exteriérový, avšak krytý a uzavřený. Stejné je to i se vstupem.

Přestože je tato část označována za „udržovanější“, o francouzský park se rozhodně nejedná. Možnosti otevření do zadní části zahrady jsou ještě intenzivnější. Díky otevřené pohledové ose je vidět skrz celý objekt. Vertikála převýšení jídelny příjemně doplňuje estetiku domu.

Úzká ulička, průchod kolem domu, tvoří zároveň terasu pro obytné místnosti. Nalevo je hranice se sousedním pozemkem, napravo pak dvě ložnice a mezi nimi koupelna. Je zde umožněn přímý vstup do exteriéru a i přes těsný kontakt se sousedy nehrozí ztráta soukromí.

Stejně tak koupání v bazénu je kryto před zraky sousedů. Přiléhá bezprostředně k domu, k jeho zdi. Stejně tak „meziprostor“ je s opravdovým interiérem intenzivně propojen pomocí posuvných dveřních panelů.

Ztvárnění interiéru je surové, s minimem estetizace. Neupravené materiály zdí jsou spojeny s dřevěným vestavěným nábytkem i příčkami ze stejného materiálu. Světelná atmosféra v převýšené jídelně je dech beroucí.

Skříň nalevo odděluje zádveří od obytného prostoru, za oknem je pak vstup a parkovací stání. Výrazný vliv na atmosféru a estetiku interiéru má řešení dveřních otvorů bez nadpraží. Není zde ani žádný rám, či obložka.

Ložnice jsou v domě celkem čtyři a každá z nich má přímý přístup do exteriéru, do meziprostoru. Přestože jsou stejně veliké, právě různost ztvárnění vnějšího prostoru zajišťuje pro všechny unikátnost.

Tvoří dvojice, přičemž spojovacím elementem je vždy koupelna. Ta je přístupná z obou pokojů přímo. I zde pokračuje surovost interiéru. Prostá podlaha, prostý strop, jednoduché bílé čtvercové obklady.

Základní rastr, tři pokoje na šířku a tři pokoje na délku, je historickou vzpomínkou na ikonického italského architekta Andreu Paladia. Je zde i jasná osovost a dostřednost dispozice, kterou korunuje prostorové ztvárnění jídelny.

Ta je převýšená, velmi dramaticky převýšená, a opatřená intenzivním prosklením ve vrcholu. Objekt je opatřen i nevelkým sklepem, což je jev dnes, především z finančních důvodů, ne příliš často viděný.