pokud Vás interiérový design a architektura skutečně zajímá, vytvořte si Homepix účet a my Vám každý týden zašleme email s výběrem nejlepších článků a fotek, které se zde publikovali.
Hned u cesty, trochu ve svahu se ve švýcarském městě Oberlunkhofen tyčí rodinný dům/vila ostré geometrie. Jako funkční kompozici dvou objemů zde stavbu navrhlo studio idA. Agresivní tvarosloví nezůstává jen na povrchu, ale prostupuje i pod něj.
Autor: idA
Realizace: 2013
Místo: Oberlunkhofen I Aargau I Švýcarsko
Projekt pracuje se zdánlivě jasným rozdělením. V podstavě, která se takřka dotýká místní komunikace, jsou umístěny obslužné místnosti a rozměrná garáž. Druhá, mírně zalomená hmota stojí více vzadu a v bílém objemu ukrývá obytnou část domu. Ovšem! Obslužná část je ve skutečnosti rovněž součástí obyvatelných ploch, jelikož slouží jako prostorná terasa. Jednotlivé místnosti pak částečně ztrácejí svou definovanost a volně se vinou okolo centrálního schodiště.
„Inspirace je fenomén, který je nejen v architektuře, ale v každé formě umění nezbytný a obohacující. Nikdy se však nesmí stát slepou! Architekturu, jako svého druhu site-specific umění, není možné vnímat bez kontextu. Pokud se inspiruji Andy Warholem a budu své obrazy malovat v Ostravě, v Olomouci, nic se neděje. Pokud se zamiluji do švýcarské architektury, je to u nás dost časté, a budu takové stavby navrhovat do Ostravy, do Olomouce, nejkvalitnějšího výsledku nedosáhnu...“
V okolí domu stojí objekty, která uznávají nepochybně konzervativnější, běžnější řešení. Pokud ale budeme architektonickou scénu ve Švýcarsku sledovat očima médií, všimneme si, že přesně takové domy, jakým je realizace ateliéru idA, plní stránky časopisů a internetové odkazy.
O co více uzavřeněji působí podstava domu, o to intenzivnější je otevření interiéru do krajiny. Neuvěřitelná okna, vynikají především svou šířkou a subtilností rámů, ukazují okolí, krajinu, jako na dlani. Nutno podotknout, že většinu ploch nelze otevírat...
Schodiště prostupuje celou výškou domu. V některých částech ve formě běžné, ve druhém podlaží ale mezi-podesta splývá s plochou společenské místnosti a kuchyně. Vertikální komunikace tak není oddělena, stává se součástí obytného prostoru. Místnosti se k ní pomyslně přimykají.
Jak se dá tmavá, nepříjemná místnost ve sklepě, dokonce zasunutá do svahu, proměnit v prostor inspirativní hry světla a stínu a atmosféry, která vybízí k netradičním avšak maximálně nápaditým využitím...
Jestliže běžný pohled na schodiště ukáže přívětivé povrchy omítky a masivního dřeva, pak zvednutí očí a podívání se vzhůru, skrz zrcadlo, nabízí takřka uměleckou kompozici ostrých úhlů a hrubosti betonu.
Uzavřenost navenek je ještě umocněna vstupem umístěným hluboko za lícem fasády. Vede k němu zužující se předprostor. Následuje vstupní hala a cesta vzhůru postupně odhalující nejen vnitřní prostory, ale také pohledy do krajiny...
Ve druhém podlaží totiž schodiště ústí do společenské zóny. Po uzavřenosti „sklepa“ se tak před příchozím rozevře nejen prostor samotný, ale také exteriér v podobě velké terasy a krajiny za ní. Působivé!
Třetí nadzemní podlaží je pak již klasičtější. Dominují mu dva velké prostory včetně velkorysé ložnice. Přímo v ní je umístěna vana. Odpočinek zde by s trochou fantazie mohl připomínat sezení na královském trůnu...
Blízkost cesty je poměrně intenzivní. Tento nedostatek je však několika řešeními umně potlačen. Dům částečně kryje již zde se zvedající svah, samotný vstup je pak ze strany. Terasa na střeše garáže je pak „odstíněna“ masivním přesahem a obvodovou zdí.