Unikátně zrekonstruovaný dům, který v sobě ukrývá nespoutanou divokost Tasmánie

Tereza Hrdličková
11. Srpen 2016

Krajina v Melbourne v podstatě neexistuje. Převážná část tohoto australského města je zcela plochá. Pro realizační tým ze studia Austin Maynard Architects se tento fakt stal neuvěřitelnou výzvou na cestě k vytvoření domu, který se zhmotní v zoufale chybějící zelený terén a stane se krajinou dominantou husté zástavky.

 

Samotný Andrew Maynard se nechal při tvorbě inspirovat přírodními krásami své rodné Tasmánie. Ta je opravdu jedinečným ostrovem, který v sobě uschovává nejen rozmanitou krajinu, ale také nespoutanou panenskou přírodu. Ostrov je tvořen ledovcovými pohořími a zvlněnými zelenými kopci. 



Nabízely se neustále další a další startovací otázky.

 

"Kde je slunce? Jak jeho paprsky můžeme zachytit v chladné zimě a naopak v létě je zcela vyloučit ze hry?"  

 

Vše sehrálo důležitou roli při návrhu komplexního designu. Skrovný sluneční přístup vyžadoval neortodoxní nápady k překonání těchto omezení. Nakonec se ale vše podařilo proměnit v jedinečnou stavbu "endemického" typu. 

Původní část domu pochází z 90. let. V počátečním stavu vnitřní prostor trpěl především nedostatkem přirozeného světla. 5-členná rodina se tedy rozhodla obrátit na profesionály, s jejichž radami a pomocí chtěla eliminovat chyby z minulosti a vytvořit zcela nové struktury, které navíc budou využívat pasivního solárního zisku

Centrem všeho dění se stal vnitřní dvorek. Celková dispozice domu se soustřeďuje především právě kolem něj. Stará, jednoduchá, zděná stavba byla přeměněna na "dětské království", které je přirozeně propojeno s novou tváří domu. Původní dům nutil návštěvníky aby šli dlouhou, temnou chodbou kolem ložnice až do společného, obývacího prostoru.

Dům je mnohem udržitelnější než se na první pohled zdá. Všechna okna jsou dvojitá. Na východě jsou umístěny dlouhé pásy oken, zatímco na západě jsou vybavena žaluziemi. Na severní straně jsou použity také mechanické žaluzie, které poskytují možnost ovládat přístup slunečního záření. Malou poptávku po vodě zajišťuje strategické umístění a využití syntetické trávy.

Z anglického pojmenování "hill house = dům na kopci" je naprosto zřejmé čeho chtěl autor dosáhnout. Tráva na kopci tvoří navíc další vrstvu izolace. Na vrcholku hory je situována soukromá část majitelů domu s ložnicí a přilehlou koupelnou.

Ocel tvoří jak architektonickou formu stavby, tak je i primárně používaným materiálem v interiéru. Schodiště, okna, dveře i další detaily uvnitř jsou právě z oceli. Dýchá na nás čistě industriální duch, který je ale zjemněný použitím dřeva v teplých odstínech barevného spektra.