pokud Vás interiérový design a architektura skutečně zajímá, vytvořte si Homepix účet a my Vám každý týden zašleme email s výběrem nejlepších článků a fotek, které se zde publikovali.
V roce 2005 byla pro návrh letního pavilonu Serpentine Gallery oslovena dvojice architektů z Pyrenejského poloostrova, Álvaro Siza a Eduardo Souto de Moura. Zdánlivě jednoduchý projekt v sobě skrývá mnoho vyřešených problémů.
Autor: Álvaro Siza + Eduardo Souto de Moura
Realizace: 2005
Místo: Serpentine Gallery I Londýn I Velká Británie
Základní idea spočívala ve vytvoření velkého ničím nerušeného vnitřního prostoru. Představy tvůrců o rozměrech a elegantnosti tvaru však příliš nekorespondovaly s běžnými možnostmi dřeva, které si architekti přáli použít jako konstrukční materiál. Na scénu opět vstupuje inženýr Cecil Balmond, který navrhuje základní konstrukční jednotku, jakýsi rám, jehož spojováním vznikne vytoužený celek. Rastr je vyplněn deskami z polykarbonátu.
Serpentine Gallery vznikla v roce 1970 poblíž stejnojmenného jezera v Londýnských Kensingtonských zahradách. Je centrem současného umění všech možných forem. Během své existence připravila přes 2000 debutujících nadějných umělců a přispívá tak rozvoji umění nejen ve Velké Británii. V roce 2013 byla instituce rozšířena o Serpentine Sackler Gallery, která stojí zhruba pět minut chůze od původního objektu.
Od roku 2000 vzniká v zahradě galerie letní pavilon. Pro jeho návrh jsou oslovována světová jména architektury. Jedinou podmínkou je, že dosud nerealizovali stavbu na území Království. Po skončení sezóny je stavba rozebrána a prodána jako „umělecký předmět“.
Všechny ostatní pole pak kryje průsvitný polykarbonát. Aby bylo množství světla v interiéru zvýšeno, navrhl inženýr projektu, již zmíněný Cecil Balmond, speciální čočku, která je umístěna ve středu pole. Ta „sbírá“ sluneční paprsky a propouští je dovnitř.
Interiér je přesně podle původního záměru volný, ničím nerušený. Kombinace dřeva a množství světla ho dělá velmi vzdušným. Lehkost konstrukčního řešení zajišťuje, že střecha působí nesmírně subtilně až nehmotně.
Interiér je tradičně opatřen množstvím míst k sezení a k potkávání se s lidmi. Je zde i bar zajišťující základní občerstvení návštěvníků. Geometrie konstrukce uchvacuje svou ladností a složitostí. Přitom je vše ze dřeva...
Álvaro Siza, rodák z Porta, je spojovacím článkem mezi ikonou, svým učitelem Fernando Távorou a dneškem. Jako pedagog působil na své alma mater, Ecole Polytechnique Federale v Lausanne a na univerzitě v Pensylvánii. V roce 1992 obdržel Pritzkerovu cenu. Ve svých 83 letech je stále praktikujícím tvůrcem. Ve své práci se věnuje široké škále typologií. Jedněmi z jeho nejznámějších prací jsou koupaliště v Leça da Palmeira nebo pavilon Portugalska na EXPO 1998 v Lisabonu.
Původně by Eduardo Souto de Moura studentem Álvara Sizy, později pak jeho spolupracovníkem. V roce 1980 založil svou vlastní praxi. Působil na učilištích architektury v Portu, Ženevě, Paříži, Harvardu, Dublinu, Curychu a Lausanne. Realizoval mnoho výrazově silných rodinných domů, je autorem fotbalového stadionu v Braze nebo Muzea Pauly Régo. Je držitelem Pritzkerovy ceny z roku 2011.
Pavilon je v podstatě kompletně otevřen do krajiny. Kromě jasně definovaného vstup je možné do interiéru vejít „škvírami“ na všech nárožích a nebo stačí sehnout se a projít prvním polem konstrukce, které je vždy prázdné, nezakryté.