Levitující střecha v zahradě pod širým nebem

Tomáš Čech
11. Srpen 2016

Jestliže pavilon z roku 2008 snad ani nemohl působit komplikovaněji, tak objekt o rok později naopak ani nemohl být jednodušší. Ateliér SANAA, který tvoří Kazuyo Sejima a Ryue Nishizawa umístil do zahrady v podstatě jen jeden vodorovný prvek.


Autor:  SANAA I Kazuyo Sejima + Ryue Nishizawa

Realizace: 2009

Místo: Serpentine Gallery I Londýn I Velká Británie


Deska z překližky je z obou stran opatřena leštěnou hliníkovou vrstvou. Odráží zemi z jedné a nebe z druhé strany. Stojí na množství nesmírně tenkých sloupků, které jsou rovněž vyrobeny z hliníku. Geometrie desky je definována okolní zelení, mezi kterou volně s respektem proplouvá. Až na několik drobných uzavřených bloků, jejichž instalace byla z funkčních důvodů nezbytná, je pavilon absolutně otevřen svému okolí.


Serpentine Gallery vznikla v roce 1970 poblíž stejnojmenného jezera v Londýnských Kensingtonských zahradách. Je centrem současného umění všech možných forem. Během své existence připravila přes 2000 debutujících nadějných umělců a přispívá tak rozvoji umění nejen ve Velké Británii. V roce 2013 byla instituce rozšířena o Serpentine Sackler Gallery, která stojí zhruba pět minut chůze od původního objektu.

 

Od roku 2000 vzniká v zahradě galerie letní pavilon. Pro jeho návrh jsou oslovována světová jména architektury. Jedinou podmínkou je, že dosud nerealizovali stavbu na území Království. Po skončení sezóny je stavba rozebrána a prodána jako „umělecký předmět“.

Ač je objekt z pohledu běžně příchozí návštěvníka na první pohled takřka neviditelný, zabírá v Kensingtonských zahradách poměrně velké množství místa. Jeho geometrie pluje mezi stromy, využívá je jako svůj určující prvek.

Pavilon v podstatě nedisponuje žádnou podlahou, jen upraveným terénem, jehož tvar kopíruje tvar střechy. Stejně jako v jiných letech, i v roce 2009 navrhli tvůrci pavilonu speciální kus nábytku. Jedná se o židli s rozděleným opěradlem ne nepodobným králičím uším.

Vertikálních podpor, hliníkových sloupků, je nepočítaně. Díky jejich rozměrům je ale, stejně jako celý pavilon, návštěvníci v podstatě ani nevnímají. Kromě přes den rozmístěného nábytku je pod střechou pavilonu umístěno i množství květin.

Efekt zrcadlení funguje samozřejmě přes den, ale stejně intenzivně je vnímatelný i v noci díky jemnému spodnímu nasvětlení, které je jen minimálně patrné. V noci působí „propustnost“ stavby snad ještě více než přes den.

Jen několik málo míst není absolutně otevřeno do zahrady. Byly nutné například pro umístění zázemí kavárny. Uzavřeny jsou maximálně průhledným polykarbonátem a to ještě ne vždy na celou výšku od země až po horizontální desku.

Za ateliérem SANAA, který vznikl roku 1995 v Japonském Tokiu, stojí dvě osobnosti - Kazuyo Sejima a Ryue Nishizawa. Ve svých projektech pracují ve velké míře se sklem, jeho vrstvením a volnou linkou na jedné straně, pevně definovanými objemy na straně druhé. Jejich realizace najdeme po celém světě. Mezi ty nejvýznamnější patří Muzeum současného umění v Kanazawě z roku 2004, Škola managementu a designu v Zollverein dokončená v roce 2006, skleněný pavilon muzea umění v Toledu, Nové muzeum současného umění v New Yorku z roku 2007 a Vzdělávací centrum EPFL v Lausanne dokončené v roce 2010. V roce 2010 byla práce kanceláře oceněna Pritzkerovou cenou.