Kobliha v Londýnském parku

Tomáš Čech
3. Únor 2018

Chilský architekt Smiljan Radic nepatří mezi ty veřejnosti nejznámější světové architekty. Přesto se představitelé Serpentine Gallery nebáli mu svěřit návrh letního pavilonu a on je na oplátku rozhodně nezklamal!


Autor:  Smiljan Radić

Realizace: 2014

Místo: Serpentine Gallery I Londýn I Velká Británie


V roce 2014 se v Kensingtonských zahradách objevila stavba, jejíž návrh nevznikal na papíře ale spíše z papíru. Formu vytvořenou pomocí ručně sestavovaných papírových modelů převedl tvůrce do výsledné podoby za pomoc laminátu. Kruhový objekt, jehož podobnost s koblihou nelze nevidět, je vyzvednut nad terén a nesen rozměrnými kamennými bloky. Jeho plášť je směrem do vnitřního „átria“ na několika místech proděravěn. Z vnější strany vystupuje ostrý kovový „balkón“. Do interiéru se vstupuje po náspu a krátké lávce.


Serpentine Gallery vznikla v roce 1970 poblíž stejnojmenného jezera v Londýnských Kensingtonských zahradách. Je centrem současného umění všech možných forem. Během své existence připravila přes 2000 debutujících nadějných umělců a přispívá tak rozvoji umění nejen ve Velké Británii. V roce 2013 byla instituce rozšířena o Serpentine Sackler Gallery, která stojí zhruba pět minut chůze od původního objektu.

 

Od roku 2000 vzniká v zahradě galerie letní pavilon. Pro jeho návrh jsou oslovována světová jména architektury. Jedinou podmínkou je, že dosud nerealizovali stavbu na území Království. Po skončení sezóny je stavba rozebrána a prodána jako „umělecký předmět“.

Přírodnost“ celého projektu je mezi jinými návrhy letního pavilonu Serpentine Gallery neobvyklá. I terénní úpravy, které byly provedeny, nemají obdobu. Přesto pavilon se svým okolím dobře „srostl“ a stal se jeho součástí.

Objekt je na kamenech umístěn velmi volně, jako by byl jen jednoduše položen. Existence dalších kamenů tomuto dojmu ještě dále napomáhá. V noci vynikne úžasná vlastnost použitého laminátu daných vlastností, jeho jemná průsvitnost!

Skrz prostor, mezi jakési „átrium“, lze vidět pod pavilon, nad něj i na jeho druhou stranu. Je to hlavní zdroj světla pro návštěvníky uvnitř. Zároveň je zde patrná jen minimální tloušťka stěn. Jak může něco takového stát?

Do laminátového obalu je umístěna dřevěná prkenná podlaha. Otvory jsou „obehnány“ zábradlím, do prostoru jsou umístěny stolky s židlemi. Vzduchem se táhne světelný nekonečný had. Nic víc uvnitř pavilonu nenajdete.

Smiljan Radic je absolventem Chilské katolické univerzity z roku 1989. Ve své práci se věnuje převážně projektům menších měřítek a nebo uměleckým instalacím. Často jsou v nich skloňována tradiční a kulturní témata a fenomény.