pokud Vás interiérový design a architektura skutečně zajímá, vytvořte si Homepix účet a my Vám každý týden zašleme email s výběrem nejlepších článků a fotek, které se zde publikovali.
I v roce 2001 se v zahradách Londýnské Serpentine Gallery objevila struktura agresivní geometrie a ostrých hran. Tentokráte je jejím autorem architekt Daniel Libeskind, který v sobě samém kombinuje židovské a polské kořeny s životem v Americe.
Autor: Daniel Libeskind I Studio Libeskind
Realizace: 2001
Místo: Serpentine Gallery I Londýn I Velká Británie
Pavilon byl pojmenován 18 ohybů. Hliníková konstrukce, jejichž povrch připomíná trup letadla, je lámána tak, aby pod ni vznikl společenský prostor, do kterého je přístup z několika stran jak jen nepatrnými „trhlinami“ tak monstrózními „bránami“. Podlahu tvoří masivní dřevěná prkna. Objekt bývá přirovnáván k tradičnímu japonskému origami. Poprvé na projektu spolupracuje inženýrská firma Arup, která poté takto spolupracuje i v mnoha dalších ročnících.
Serpentine Gallery vznikla v roce 1970 poblíž stejnojmenného jezera v Londýnských Kensingtonských zahradách. Je centrem současného umění všech možných forem. Během své existence připravila přes 2000 debutujících nadějných umělců a přispívá tak rozvoji umění nejen ve Velké Británii. V roce 2013 byla instituce rozšířena o Serpentine Sackler Gallery, která stojí zhruba pět minut chůze od původního objektu.
Od roku 2000 vzniká v zahradě galerie letní pavilon. Pro jeho návrh jsou oslovována světová jména architektury. Jedinou podmínkou je, že dosud nerealizovali stavbu na území Království. Po skončení sezóny je stavba rozebrána a prodána jako „umělecký předmět“.
Plocha, která je v některých okamžicích vnějším povrchem je ve chvíli překryta jinou a vzniká prostor, který nelze přiřadit ani exteriéru ani interiéru. Je to prostor, který se stává součástí pláště, který tak získává objem přestože je tvořen plochami.
Přírodní dřevěná podlaha silně kontrastuje s až průmyslovým vzhledem „střechy“. Interiér lze jen obtížně definovat, respektive je takřka nemožné určit kde končí a kde začíná, jeho geometrii definuje snad až nekonečné množství ploch.
Černobílý snímek maže mnoho materiálových rozdílů. Kontrast, který hliníková konstrukce přináší do zahrady je tak částečně skryt. Více než se zelení je tak objekt propojen s oblohou, kterou v sobě intenzivně zrcadlí.
Daniel Libeskind se narodil v roce 1946 v polském městě Lodž. S rodiči následně emigruje do Spojených státu, studuje mimo jiné i v Izraeli a usazuje se v Berlíně. Zde také realizuje svůj první celosvětově známý projekt, přístavbu Židovského muzea. Ta i dnes velmi dobře dokumentuje jeho tvorbu – dynamika, agresivita, trhlina, dekonstrukce. I v dalších letech má mnoho příležitostí propojit své židovské kořeny a profesi architekta. Navrhl Dánské židovské muzeum nebo Současné židovské muzeum v San Franciscu. Je autorem urbanistické studie území po zbořených budovách Světového obchodního centra.
Hlavní, pokud lze nějaký takový určit, vstup do interiéru pavilonu lemuje vysoká do špice zakončená „brána“, kterou tvoří dvě do sebe zaklesnuté lomenice. Od terénu je vnitřní podlaha oddělena jedním drobným schodem.