Japonské křivky obklopené bílou barvou a dřevěnými prvky

Tomáš Čech
29. Červenec 2016

Diskuze mezi klienty a architekty vedla k jednoduchému zadání, k touze bydlet v komfortním domě. Jak ale taková stavba vlastně vypadá, co ji charakterizuje? Odpověď na tyto otázky vytvořilo japonské studio Alts Design Office.


Autor: Alts Design Office

Realizace: 2016

Plocha: 106 m2

Místo: Ogaya I Japonsko


Nový objekt stojí na pozemku, který vznikl rozdělením původní parcely na dvě menší. Zvenku jeho vnitřní geometrii takřka nic neprozrazuje, až uvnitř se odkrývají principy, které architekti použili. Středem domova se stal velký komplikovaně konstruovaný prostor, který spojuje relaxační zónu, kuchyni a jídelnu, a prostupuje až do patra, na galerii. Hrany, které by tradičně vznikly, jsou zde formovány do podoby křivek, a tak světlo jemně prostupuje z jednotlivých částí do druhých. I okenní otvory jsou zakončeny obloukem. V interiéru vládne bílá a dřevo.

 

„Za slovem komfortní si každý představíme něco jiného. Je to nesmírně relevantní a neurčité slovo, a je velmi těžkou úlohou architekta zajistit, aby domov komfortní byl. Ovšem i přes jeho snahu a schopnosti se výsledek nemusí dostavit. Vždy bude nakonec záležet na způsobu, jakým budou obyvatelé svůj domov užívat a jak je ovlivní.“

Objem domu je velmi jednoduchý, jen hrana střechy je mírně zkosená. Povrch je čistě bíly, jen s minimem otvorů. To odpovídá touze po soukromí ve velmi husté japonské zástavbě. Do vstupního átria vede převýšený obloukový vstup.

Zpoza kuchyňské linky je vidět do celého obytného prostoru. Zařízení je jednoduché, v naprosté většině posloužilo k jeho výrobě dřevo. Jídelnu tvoří stůl s lavicí a dvěma rozdílnými židlemi, relaxační část je složena z pohovky a malého sedáku.

Za okny se skrývá malá terasa, která je zároveň vstupem do domu. Díky bohatému prosklení směrem do vnitřního átria je v interiéru dostatek světla. Zároveň obyvatelé vždy vidí, kdo k ni přichází.

I vnitřní otvory jsou zakončeny obloukem, prakticky nikde není osazeno dveřní křídlo. Stěny schodiště, stejně jako jiné i jiné části interiéru jsou obloženy dřevem. Díky kontrastu je tak prosvětlenost ústředního prostoru ještě umocněna.

Galerie je jakýmsi završením, propojuje obě podlaží v jedno. Zároveň je oddělením ložnice rodičů od ostatních místností v druhém patře. I zde je použito dřevo a bílá barva. Nemůže chybět křivka oblouku.

Na podlaze vstupní části je kamenná dlažba. Nepříliš patrným, ale důležitým prvkem je drobný schůdek oddělující vnitřní a vnější prostředí. Je to symbolický předěl. Takovéto prvky jsou mnohdy podceňovány.

Vstupní átrium sice není příliš velké, jeho význam je však nesmírný. Obslužné prostory jsou uspořádány okolo obytné části. Druhým podlažím prostupují tři převýšené prostory. Kromě hygienického zázemí jsou zde ještě dvě ložnice.