Cihly, dřevo a korek to jsou hlavní materialy unikátního ateliéru

Tomáš Čech
2. Srpen 2016

Bydlení v hlavním městě Portugalska, v Portu, je příkladem interiéru prostoupeného pocitem tepla z netradiční atmosféry. Bonusem jsou povrchy, které promlouvají i při prostém dotyku. Architektonické řešení navrhl Ricardo Dias Pinto.


Autor: hoffice | Property Advisors

Plocha: 60 m2

Místo: Porto I Portugalsko


Původně zde byla dílna a fotografický ateliér. Za použití propracovaného architektonického návrhu a vlastních sil majitele i tvůrce se prostor proměnil v komfortní bydlení. Prim zde hrají cihly, dřevo a netradiční korek. Vše je navíc rozděleno do několika výškových úrovní a doplněno osobitým osvětlením.

 

„Ač si to ne všichni uvědomují, architektura působí na naprosto všechny smysly. Nejde jen o prostý vizuální dojem, ale důležité je rovněž například působení haptické. Při dotyku ve vás budou různé materiály vyvolávat různé pocity. Poselství bytu v Portu je jasné. Korek je měkký a přírodní stejně jako dřevo, které je naopak tvrdé a surové...“

Místnosti, kde jsou všechny stěny a dokonce i strop obloženy korkovými deskami, působí netypickým dojmem. Za posuvnými dveřmi se otevírá přímý průhled skrz celý interiér. Osvětlení umí podsvětlit strop, což napomáhá intimní atmosféře.

Vzhledem k faktu, že se jedná o půdní prostor, musí si některé místnosti vystačit jen se střešními okny a jejich specifickým způsobem osvětlení. V bytě jsou ovšem místa, kde je tento fakt bohatě vynahrazen.

Ústřední prostor je definován vloženou dřevěnou hmotou, která tvoří různá zákoutí. Zároveň vytváří další výškovou úroveň. Těch je v interiéru hned několik. Stejný materiál je použit jak na podlaze tak na stěnách.

Rovněž kuchyň oddělují dva malé schůdky. Dodává jí to na výjimečnosti. Prostor prosvětlují jednak všude přítomná pásková světla a zároveň také převýšená okna. Vzniká nápaditá kombinace a v průběhu dne proměňující se atmosféra.

Nízké slunce vrhá stíny okenních rámů na stěny a na strop. Složitá geometrie podhledu tak získává ještě větší rozmanitost. Cihelná zeď nabírá na plastičnosti. Jednotlivé spáry zvýrazňuje stín a působí tak hlubším dojmem.

Zdánlivě nepřehledný půdorys je v reálu mnohem jasnější, než se zdá být na papíře. Každá jednotlivá místnost má své zákoutí, středem prochází přímá komunikace táhnoucí se přes celou šířku bytu.

Prostory jsou rozvrženy a rozmístěny tak, že s jejich „důležitostí“ roste i jejich světlá výška. Netradiční je střešní rovina ve tvaru „obrácené sedlové střechy“. Z nejnižšího místa ve středu dispozice se na obě strany rozevírá příjemná a velkorysá geometrie.