pokud Vás interiérový design a architektura skutečně zajímá, vytvořte si Homepix účet a my Vám každý týden zašleme email s výběrem nejlepších článků a fotek, které se zde publikovali.
V roce 2000 přišla ředitelka Londýnské Serpentine Gallery Julia Peyton-Jones s nápadem oslavit 30. výročí jejího vzniku uvnitř letního pavilonu. Pro jeho návrh oslovila dnes již bohužel zesnulou architektku Zahu Hadid.
Autor: Zaha Hadid I Zaha Hadid Architects
Realizace: 2000
Místo: Serpentine Gallery I Londýn I Velká Británie
Původně měla stavba sloužit pro jednu jedinou noc. Její úspěch zajistil, že na místě v Kensingtonských zahradách zůstala až do konce léta. Ba co více! Stála se inspirací, pro následující roky a z letního pavilonu se stala pravidelná atrakce bavící nejen architektonickou, ale i ryze laickou veřejnost.
Návrh se nese v tradičním duchu, který prochází všemi projekty britské architektky íránského původů. Struktura bílých trojúhelníkových panelů je dynamicky rozložena ve smyslu dekonstruktivismu. Nesou ji jen lehké sloupky. Vnitřní prostor je více méně volný, jsou v něm rozmístěny stolky v odstínech od černé až po bílou.
Serpentine Gallery vznikla v roce 1970 poblíž stejnojmenného jezera v Londýnských Kensingtonských zahradách. Je centrem současného umění všech možných forem. Během své existence připravila přes 2000 debutujících nadějných umělců a přispívá tak rozvoji umění nejen ve Velké Británii. V roce 2013 byla instituce rozšířena o Serpentine Sackler Gallery, která stojí zhruba pět minut chůze od původního objektu.
Od roku 2000 vzniká v zahradě galerie letní pavilon. Pro jeho návrh jsou oslovována světová jména architektury. Jedinou podmínkou je, že dosud nerealizovali stavbu na území Království. Po skončení sezóny je stavba rozebrána a prodána jako „umělecký předmět“.
Lomenice střechy se v některých rozích dotýká země, v jiných stoupá strmě vzhůru. Drží ji jen minimálně viditelné kovové podpěry. Z okolí je vidět přímo dovnitř jako by prostor ani nebyl nějak oddělen.
I zevnitř je kontakt naprosto přímý. I když jsou, respektive byli, návštěvníci pod střechou a v částečně uzavřeném prostoru, stále intenzivně vnímají, že stojí v zahradě. Bílý povrch střechy napomáhá světelnosti uvnitř.
Stolky uvnitř sloužily pro potřeby slavnostního setkání, pro které byl pavilon postaven. Ani ony se nevzdávají dekonstruktivistického přístupu a vypadají, jako by měly každou chvíli spadnout jako domeček z karet.
Zaha Hadid byla architektkou íránského původu. Byla nejviditelnější představitelkou dekonstruktivismu a jednou z největších žen světové architektury. Klíčové pro ni bylo studium Architectural Association School of Architecture v Londýně. Pracovala v kanceláři OMA, ovšem velmi brzo založila svůj vlastní ateliér. Do povědomí vstoupila především nerealizovaným projektem The Peak v Hong Kongu a následně stavbou hasičské zbrojnice v areálu firmy Vitra. V roce 2004 získává Pritzkerovu cenu. Mezi její nejznámější projekty patří kromě již zmíněných například budova Rosenthalova střediska pro současné umění v Cincinnati, Centrála BMW v Lipsku, Pozemní lanová dráha Nordpark v Insbrucku nebo Centrum vodních sportů pro olympiádu v Londýně.
Fenoménem, se kterým se vyrovnává každý návrh letního pavilonu, je krása a intenzita zeleně, do nichž je objekt vkládán. Pavilon roku 2000, je „bílou pohozenou dekou“, která je jinak naprosto transparentní a průhledná.