pokud Vás interiérový design a architektura skutečně zajímá, vytvořte si Homepix účet a my Vám každý týden zašleme email s výběrem nejlepších článků a fotek, které se zde publikovali.
Architekti ze studia .8 (TENHACHI) Architect & Interior design rekonstruovali své vlastní bydlení uprostřed Tokia. Všechny prostory propojili ve volně plynoucí obytný prostor, jehož centrem se stal rozměrný stůl.
Autor: .8 TENHACHI ARCHITECT & INTERIOR DESIGN I Tomoko Sasaki + Kei Sato
Plocha: 67 m2
Místo: Tokio I Japonsko
Cílem návrhu bylo nabídnout obyvatelům bytu škálu prostorů jak společenských, tak soukromých. Dva kubické prostory tvoří tu privátnější část domova. V jednom je ukryto hygienické zázemí, v druhém pak ložnice rodičů. Nad ní „zbylo“ místo pro vlastní prostor dětí. Veřejná část prochází celým bytem, jejím ústředním bodem je velký 4,5 m dlouhý dřevěný stůl. Slouží vaření, jedení, práci a kreslení si.
„Co je to soukromí? Jak je definováno, jak se měří? Lze jej jen architekturou zajistit? A na čem všem záleží? Může se na jednom a tom stejném místě cítit jeden člověk v soukromí a druhý na veřejnosti?“
Původní konstrukce v podobě betonových stropů jsou ponechány v surovém nějak neupravovaném stavu. Kontrast k nim vytváří čistě bílé zdi a nábytek. Prostor je poměrně bohatě prosvětlen, což rozhodně „uvítají“ i rostliny.
Vrchní deska stolu je vyrobena z japonského cedru. Její podstavec tvoří z jedné strany kuchyňské skříňky, z druhé elegantně umístěná knihovna. Před ní stojí řada různých židlí. Během setkání s přáteli zde sedí až 20 hostů.
Ložnice je umístěna o 50 mm níže než ostatní části bytu. Zvýrazňuje to její samostatnost, přestože je v podstatě propojena se zbytkem interiéru. Po žebříku se děti dostanou do svého vlastního „tajného ráje“.
Jediným oddělením hygienického zázemí je posuvný bílý závěs. Ani zde není konstrukce „boxů“ dotažena ke stropu. Stěny jsou z jedné strany obloženy bílými šestiúhelníkovými dlaždicemi, z druhé pak dřevem, které volně přechází i na podlahu.
Úzkou klikatou chodbou se prochází kolem dvou „vložených“ objemů. Vstup do velkého společenského prostoru je tak o to působivější a kontrastnější. Jen toaleta je naprosto uzavřeným prostorem.
Hned za vstupem je v podobě uměleckého artefaktu umístěno/uskladněno kolo majitele. Dřevěné desky procházejí celým interiérem až k hygienickému „boxu“. Atmosféra zde příkladně navazuje na tu v celém zbytku interiéru.