Rozevírající se zeď aneb "Box se stává blobem.“

Tomáš Čech
19. Srpen 2016

Poslední a vlastně ještě stále stojící letní pavilon Serpentine Gallery v Londýně navrhl Bjarke Ingels a jeho kancelář BIG. Pokusili se v něm spojit zdánlivě nespojitelné. Zdánlivě naprosto racionálním postupem tak, ostatně jako takřka ve všech svých projektech, vytvořili velmi neotřelý objekt.


Autor: BIG I Bjarke Ingels

Realizace: 2016

Místo: Serpentine Gallery I Londýn I Velká Británie


Stavba pavilonu vychází z archetypu architektury, ze zdi. Místo běžných cihel nebo kamenných bloků ale použili laminátové rámy. Směrem dolů od pomyslného hřebene jsou prvky posouvány, a tak vzniká vnitřní prostor pro každoroční aktivity spojené s galérií. Jednoduše působící princip vyústil v kýžené, v maximální možné protiklady. Stavba je modulární a zároveň sochařská, průhledná a zároveň pevná, materializovaná, a konečně organická a zároveň přísná. Sám architekt napsal:

 

„Box se stává blobem.“

Bjarke Ingels


Serpentine Gallery vznikla v roce 1970 poblíž stejnojmenného jezera v Londýnských Kensingtonských zahradách. Je centrem současného umění všech možných forem. Během své existence připravila přes 2000 debutujících nadějných umělců a přispívá tak rozvoji umění nejen ve Velké Británii. V roce 2013 byla instituce rozšířena o Serpentine Sackler Gallery, která stojí zhruba pět minut chůze od původního objektu.

 

Od roku 2000 vzniká v zahradě galerie letní pavilon. Pro jeho návrh jsou oslovována světová jména architektury. Jedinou podmínkou je, že dosud nerealizovali stavbu na území Království. Po skončení sezóny je stavba rozebrána a prodána jako „umělecký předmět“.

Při pohledu od vstupu je jasně patrná výchozí geometrie objektu, prostá zeď. Její rozestoupení pak dodává osobitou geometrii. Architekt jej nazval „unzipping“, neboli rozepnutí zipu. Vrchol zdi zůstává sepnutý, zatímco její pata se rozestupuje do stran.

Z každé strany vypadá objekt úplně jinak. Při ohledu ze severu a jihu je přísně obdélníkový a absolutně průhledný, směrem z východu a ze západu tvoří jeho obrys křivka. Ta je plně vyplněna hmotou.

Základním a v podstatě jediným stavebním prvkem jsou obdélníkové rámy z laminátu. Jednoduchá spojka v rozích je vzájemně propojuje a vytváří z nich prostorovou strukturu. Jejich měřítko je velmi vhodně zvoleno. Funguje konstrukčně, esteticky i koncepčně.

Vnitřní prostor připomíná jeskyni. Zároveň jsou však jeho stěny při některých pohledech absolutně transparentní. Základní modul přebírá i zařízení interiéru, stolky i stoličky. Podlahu tvoří masivní dubová prkna. Architekt zdůrazňuje strukturu jejich povrchu a její vztah ke struktuře povrchu laminátu.

Dánský architekt Bjarke Ingels bývá mnohými považován za dnes nejvlivnější osobnost světové architektury. Pracoval v ateliéru OMA Rema Koolhaase, ve své domovské Kodani spolupracoval Julienem de Smedtem. Následně si oba založili vlastní kanceláře. Dnes má firma BIG – Bjarke Ingels Group více než 300 zaměstnanců.

 

Světový věhlas kancelář získala především díky rezidenčním objektům v nově vzniklé čtvrti Ørestad na okraji Kodaně. Vznikly zde budovy VM Houses, Mountain Dwellings a 8 House. Danové si Bjarke Ingelse váží především kvůli projektu pavilonu pro EXPO 2010 v Shanghaii. Z dalších projektů stojí za zmínku například Muzeum dánských loděnic a projekt W57 v New Yorku.