Když architektura umí chodit po vodě

Tomáš Čech
13. Leden 2018

Nizozemsko je země, kde lidé umí zacházet s vodou k vlastnímu užitku. A to různými způsoby. Pevnosti obklopené vodou byly jedním z významných prvků obrany, dnes jsou často veřejnými místy. Pro jedno takové navrhl ateliér RO&AD Architecten plovoucí most.


Autor: RO&AD Architecten

Realizace: 2014 I 3 měsíce

Délka: 80 m

Místo: Bergen op Zoom I Nizozemsko


Op den Zoom je opevněný ostrov, pevnost. V Nizozemsku těmto stavbám říkají „ravelijn“. Ve městě Bergen op Zoom jej na počátku 18. století postavil slavný stavitel Menno van Coehoorn. Jedna se o jeho jedinou stavbu tohoto typu, která stále stojí.

 

200 let zde jezdili jenom lodičky. Pevnost byla obehnána vodou. Veškeré zásoby a samozřejmě také návštěvníci museli být transportování po hladině. Poté, co bezpečnostní podmínky odezněly, byl přidán dřevěný most. Jelikož je dnes místo hostitelem veřejných i privátních akcí, vznikl požadavek na další propojení. Cílem bylo získat přímé spojení s městským centrem a vytvořit nový únikový východ pro případ nouze.

 

„Téma času se v architektuře stává stále více a více aktuálnějším. Řešíme zda-li, a popřípadě jak, využívat staré objekty, které už neslouží svému původními účelu. Na druhou stanu si uvědomujeme, že dnešní svět je dynamičtější než kdy dříve, a otázku změny funkce budeme řešit v budoucnu mnohem více. Jak na to stavby připravit?“

Most přesně kopíruje trasu, kterou původně překonávaly lodičky. Právě proto se mírně klikatí. Když po něm návštěvníci přejdou, vstupují tak historickým vchodem, který byl umístěn přímo na úrovni hladiny.

Konstrukci tvoří nafouknuté polyetylénové válce, které nesou „mostovku“ na hladině. Ta je mírně zahnuta, aby byl efekt prostého položení na vodu dokonalý. Zároveň byl díky tomuto řešení eliminován odraz stavby ve vodě.

Pochůzní povrch tvoří jednotlivá prkna. Jsou vyrobena ze dřeva Accoya, které je speciálně upraveno proti poškození způsobovaném houbami. Zároveň je zabráněno změnám tvaru, bobtnání i smršťování.

Celé řešení je protknuto ideou, že vše bude pravděpodobně jednoho dne odstraněno. Právě proto bylo zvoleno dané technické řešení, právě proto jsou použity dané materiály. Historické místo může být v budoucnu opět netknuté!

Most může být na straně pevnosti uvolněn a odsunut ke straně. Je to jakási symbolická možnost navrátit staré časy a zároveň je v zimě zachována volná plocha vody. Ta samozřejmě zamrzá a je tak využívána k bruslení.