Hlavní místností bytu je velký obytný prostor. Tvoří jej společenská část, kuchyně a jídelna. Za nábytkovou stěnou se skrývá ložnice, po obou stranách ji oddělují posuvné dveře. V celém interiéru je masivní dřevěná podlaha.

V samotném středu bytu je umístěna „důmyslná“ skříň. Směrem do denní zóny je na ni umístěno velkorozměrové okno, které odráží jižní světlo a ještě více tak prosvětluje interiér. Vnitřní prostor je tak velký, že slouží jako sklad pro bicykly.

Veškerý nábytek je tvořen buďto překližkou nebo bílým laminem. V některých případech matným, v některých lesklým. Kuchyně je zářným příkladem přístupu, který architekti použili. Vše je maximálně prosté, konstrukce i technologie jsou odkryty. Je zde jen minimum čisté estetizace.

V celém bytě je jen minimum dveří, prostor volně plyne. Pokud již navrženy byly, jsou posuvné/zásuvné. Pro sledování televize a práci je zde samostatná místnost/zákoutí. Veškeré vertikální konstrukce jsou ke stropu volně přitaženy.

Tak jak jsou společné prostory navrženy velmi velkoryse, ložnice jsou spíše skromné. Je jasně patrné, co bylo prioritou. Materiálové sladění oken a nábytku je velmi sympatické. Řešení stropu koresponduje s neomítnutou zdí za čelem postele.

V obou koupelnách a za vstupními dveřmi je použit jiný materiál podlahy. Jedná se o jediné barevně výrazné prvky v celém interiéru. V prostoru, kde je dnes sprcha, byl původně malý zadní balkón. Díky jeho zrušení se získalo více místa pro hygienické zázemí.

Naprostá většina příček byla odstraněna. Prostor se vyčistil. Byly definovány jen dva prostory – obytná část přes celou šířku bytu a dětský pokoj v rohu. Uzavřeny jsou samozřejmě také dvě koupelny.

Množství úložných prostor v celém bytě je opravdu neuvěřitelné. Stejná velkorysost funguje i v prostoru haly nebo v obytném prostoru. Z něj je vydělena ložnice rodičů. Bonusem celého bytu je balkón, který završuje prostornost společenské zóny.