pokud Vás interiérový design a architektura skutečně zajímá, vytvořte si Homepix účet a my Vám každý týden zašleme email s výběrem nejlepších článků a fotek, které se zde publikovali.
Architekt Alejandro Soffia se vůli osudu stal, jak sám říká, specialistou na „nízkonákladové navrhování“. Sám z toho nebyl úplně nadšen, přesto v této roli našel zalíbení a začal objevovat inovativní přístupy a technologie. Vypovídajícím příkladem jeho práce je právě chata v Chile.
Autor: Alejandro Soffia
Realizace: 2016
Plocha: 30 m2
Místo: Guanaqueros I Chile
Úkol, který architekt dostal, nebyl od začátku jednoduchý. Extrémně limitovaný rozpočet a omezené prostorové možnosti. Vlastník parcely s jedním domem k pronájmu jej chtěl doplnit ještě dalším. Na místě pro to určeném však již stál drobný objekt.
Realizované řešení tedy přidává dvě nové části po jeho stranách. Na jedné je kuchyně a jídelna, na druhé pak ložnice. Oba pokoje jsou zakončeny terasami. „Za domem“ zbylo trochu místa pro drobné átrium. Jeho hlavním účelem je přinést další světlo do interiéru. Díky existenci původního domu totiž nová „chata“ trpí nedostatkem světla. To vedlo k unikátnímu řešení. Stěny objektu jsou tvořeny polykarbonátem, a tak do interiéru jako bonus proniká množství nepřímého světla.
Celá stavba je zkonstruována ze surového březového dřeva a to jediným řemeslníkem. Vznikla během dvou měsíců a každý čtvereční metr stál v přepočtu zhruba 9.000,- Kč.
„I když to většina objednatelů nepřipustí, peníze jsou „až na prvním místě“. Z toho vyplývá, že jsou určujícím faktorem všech rozhodnutí, která musí během projektu proběhnout. Klade to nemalé nároky na architekty, klade to nemalé nároky na klienty. Ti navíc nemají odborný vhled do problému a samozřejmě nemají, a nelze jim to zazlívat, potřebný odstup. Je třeba vysvětlovat, přesvědčovat a být trpělivý.“
Na dřevěný rastr byly prostě umístěny polykarbonátové panely. Vzhledem ke klimatu a určení domu není absence izolace problémem. Přes den je v interiéru více světla, to bylo hlavním motivem zvoleného řešení. Navíc efekt „svítícího domu“ v noci také není „k zahození.“
Krajina je i v interiéru „jako na dlani.“ Vidět zpoza jídelního stolu na pláž a na širé moře je bezpochyby zážitek, který se jen tak neomrzí. Mírně skloněná střecha se propisuje i do interiéru. Jednoduché, levné a příjemné řešení.
Postel a hlavně noční stolky jsou naprosto klasické, snad až nevzhledné. V interiéru netradiční stavby působí na první pohled trochu nemístně. Při zamyšlení je ale jasné, že omezené náklady platily i zde. Pak jsou již takovéto prvky pochopitelné a vlastně milé svou lidovostí.
Tady není vůbec nic navíc. Za polykarbonátovou stěnou se skrývají tři místnosti. Vstupuje se přímo mezi kuchyňskou linku a jídelní stůl. Uprostřed je drobná koupelna s toaletou. Největším pokojem je ložnice. Dům zde ale není proto, aby se v něm trávily celé dny. Naopak! S trochou nadsázky je jen přístřeškem pro přespání po hodinách strávených na pláži.
Štítové stěny jsou kompletně proskleny. Střední okno lze odsunout do strany a zajistit tak intenzivní propojení s exteriérem. Instalace stínící stříšky byla nezbytná. Jednoduchá lavice, kamenná zeď a trocha zeleně vytvářejí velice příjemné prostředí.