pokud Vás interiérový design a architektura skutečně zajímá, vytvořte si Homepix účet a my Vám každý týden zašleme email s výběrem nejlepších článků a fotek, které se zde publikovali.
Předsedající zemí Evropské unie v první polovině roku 2016 bylo Nizozemsko. Kromě dopadu politických se toto období projevilo i v architektuře. V Amsterdamu, hlavním městě země, vznikl přístřešek z cihel, který měl být protikladem formálních a svázaných politických jednání.
Autor: Studioninedots
Realizace: 2016
Místo: Amsterdam I Nizozemsko
Kancelář Studioninedots společně s jinými organizacemi vytvořili skulpturu, která připomíná napůl týpí, napůl pec. Okolo ohniště se obtáčí zeď poskládaná z cihel. Jejich přesahy jsou jen minimální, a tak je hmota perforovaná. Ve dne je tak z přítmí uvnitř možné pozorovat okolí, v noci se objekt stává svítící lucernou.
Cílem celého projektu je vybídnout k zastavení, posazení se a promlouvání. Neformální atmosféra ohniště má být příjemnější a produktivnější pro sdílení myšlenek a vyprávění příběhů. Vše je podporováno i sérií událostí, které zde byly pořádány.
„Dnešní svět je posedlý neformálností, alternativou a extrémy. Jsou povětšinou adorovány, zatímco normálnost se stává nežádoucí. Zapomněli jsme, že průměr neznamená špatný. Že běžnost je v pořádku. Neznamená to, že by měl být naopak obdivován. Stačí na něj nezapomínat, nelámat nad ním hůl, neohrnovat nad ním nos.“
Vstup je vedený z opačné strany, ne od cesty. Pokud byste o něm nevěděli, možná byste ho ani nenašli. Perforace fasády vytváří paradox kombinace intimity uzavřeného prostoru a viditelnosti do širokého okolí.
Použité cihly nejsou nové, jsou recyklovány z jiné stavby. Připravila je firma StoneCycling, která se zaměřuje na produkci netradičních stavebních materiálů. Přesahy jsou různé, výsledkem je „freeform“ struktura.
Otvor pro kouř z ohniště by mohl připomínat Římský Pantheon. Funkce obou jsou pak úplně rozdílné. Při pohledu zespodu je viditelné, že na jednotlivé cihly byla přenesena specifická struktura.
Půdorys objektu je osobitou kombinací křivky a přímky. Vstup se mírně zužuje, aby následně byl efekt „interiéru“ o to působivější. Kolem ohniště jsou pak rozmístěny různorodé možnosti sezení tak, aby si každý našel to ideální místo pro „vyprávění příběhů“.
Pohled do okolí mate! Stavba vypadá jako z tábora Indiánů - plápolající oheň, kouř na nebi. A přitom jsme někde na předměstí Amsterdamu. Celý projekt balancuje na hranici nadsázky a absurdity. Ovšem myslím že velmi úspěšně.