Spokojenost na Vinohradech tkví v detailu

Tomáš Čech
14. Červenec 2016

Majitelé chtěli kousek Londýna, kde dlouho žili, přenést do svého bytu na Pražských Vinohradech. Oslovili proto architektku Dagmar Štěpánovou ze studia FORMAFATAL. Ta vytvořila pro interiér 3 unikátní body, dvě koupelny a kuchyni, které vizuálně propojila. Vše netradiční a osobité!


Autor: FORMAFATAL I Dagmar Štěpánová

Projekt: 2015

Realizace: 2015


Následující text neprezentuje celou rekonstrukci bytu, ale pouze jeho tří již zmíněných částí. Prvky jsou to ale natolik unikátní, že stojí za to, je ukázat.

 

Spojujícím motivem je mosaz. Objevuje se na několik místech, nikdy však ve formě jednoduchého opakování, ale vždy v určité specifické variaci. Stejně tak se bílý keramický obklad „objevuje“ na několika místech, vždy však tvoří trochu jiný podklad pro něco trochu jiného. Různě použité sklo, různě použité dřevo, různě použitý kov. Dohromady vynikající!

 

„Klíčovou schopností architekta je vnímat jak celek, tak detail. A to obojí v adekvátní míře. Pokud bude něčemu věnováno pozornosti příliš, navíc na úkor toho druhého, výsledek nebude dobrý. Vzájemný poměr a intenzita se zároveň bezpochyby proměňují projekt od projektu. Je to alchymie, praxe, znalost? Od všeho trochu, snad!“

Půdorysně je kuchyně opravdu nevelká. Jak ale sama autorka říká: „Využitý je každý centimetr.“ Působivou atmosféru podtrhuje práce se světlem. Zavěšená svítidla s dílny Normann Copenhagen nad částí směřující do prostoru jsou kombinována s LED osvětlením nad zadní částí.

Mosazný obklad má výrazný geometrický vzor a podporován dopadajícím světlem vytváří atraktivní efekty. Patinovaný efekt se opakuje jak na pracovní desce, tak na baterii. Sladění je to kompletní, ale zároveň nenucené a volné.

Všechna dvířka a ostatní pohledové prvky kuchyně jsou vyrobeny z překližky, do které jsou vyfrézované polodrážky. Povrch je pak černě nebo šedě olejován. Vzniká příjemný rukopis. Polozapuštěné úchytky jsou rovněž z mosazi.

Větší z koupelen je opatřena prostornou skříňkou z masivu. Na ni je samostatně postaveno měděné umyvadlo, které je stejně jako zrcadlo zakousnuté do police, kulaté. Odkazují se tak na geometrii obkladu. Levá dvířka jsou ručně pomalovaná výtvarníkem Alešem Poláčkem.

Kovový věšák na ručníky ohromuje svou jemností a subtilností. Přímo křičí, jak velké množství práce se za jeho vznikem skrývá. Lampa sice vypadá jako z kanceláře, ovšem její funkčnost je příkladná.

Takový obrázek by měli promítat v každém obchodě s keramikou a jiným koupelnovým vybavením. Možná by zvláštní atmosféru mramorovaných dlaždic vystřídalo něco elegantnějšího, příjemnějšího a trvalejšího.

Malá koupelna je prostoupena atmosférou industriálu a ryzí funkčnosti. Místo klasické zástěny je zde drátosklo. Umyvadlo je položeno na stojan ze svařených jeklů. Je zde stejná lampa a sušák, jako ve druhé koupelně.

Místo není vše. I jen s málem se dá vytvořit příjemný a funkční prostor. Nedostatek pracovní plochy se vyřešil přidáním kusu ve tvaru „L“ směrem do obytného prostoru. Navíc je tak průchod mnohem lépe definován.

Nepříjemnost v podobě komína se podařilo přetvořit v poměrně elegantní řešení. Toaleta je tak mírně oddělena, což jistě pozitivně přispívá pocitovému komfortu. Na fotografiích výše se místnost zdá mnohem větší, než na půdorysu.

Jestliže předchozí koupelna byla nevelká, tato je vyložené malá. A podařilo se sem vměstnat toaletu i sprchu. Předěl mezi nimi tvoří již zmíněná stěna z drátoskla. Ve všech prostorech je důkladně promyšlené osvětlení. Na výkrese je znázorněno fialově.