Pozemek je nárožní parcelou a zároveň v poslední „řadě“ ukončující zastavěnou část obce. Následuje jen krajiny, poldry tak typické pro státy Beneluxu. Odstup domu od uliční čáry je rozumný, spíše menší. Ulice dobře funguje.

Před vstupem nalevo je krytý prostor – manipulujete s deštníkem, hledáte klíče, čekáte... Fasáda je prostá, bez výraznějších detailů. Dekor tvoří přirozená barevnost cihel a jejich vazba. Oknem je přímý průhled do společenské zóny.

Prolomený roh domu je terasou, bonusem ložnice majitelů. I on prohlubuje kontakt domu a krajiny „za humny“. Otvory jsou vyplněny dřevěnými okny. Některé z nich jsou fixní, jiné posuvné – nerušený výhled, nerušená komunikace.

V interiéru vynikne měřítko prosklení fasády. Je neuvěřitelné! Krajina takřka prostupuje až k jídelnímu stolu. Mobiliář je kombinaci vestavěných kusů obepínajících centrální jádro a solitérních prvků.

Výhled ven je umístěn nad pracovní linku. Umýváte zeleninu, produkt krajiny, kterou můžete zároveň s nadšením pozorovat. Materiály jsou používány ve své přirozené podobě – překližka, beton, dřevo, cihla.

Propojení s exteriérem v patře je stejně intenzivní, ale rozdílné. Tím, že je podlaží umístěno výše, člověk nemůže vnímat bezprostřední okolí, naopak možnost viděn krajinu vzdálenou je o to silnější a lákavější.

Vstup do domu je prostý, úsporný. Tím působivější je ale obytný prostor, který se volně obtáčí kolem centrální, volně tvarované, obslužné části. Ta svým půdorysem připomínajícím diamant dodává osobitou dynamiku. Skvělým řešením je skladovací prostor před vstupem.

Středem druhého patra je multifunkční prostor, schodišťová hala. Po stranách jsou umístěny tři ložnice – dvě menší, pro děti, jedná velká pro rodiče. Jak z centrální místnosti tak z prostoru pro spaní starší generace je propojení na terasu.