pokud Vás interiérový design a architektura skutečně zajímá, vytvořte si Homepix účet a my Vám každý týden zašleme email s výběrem nejlepších článků a fotek, které se zde publikovali.
Čtvrť Eixample ve španělské Barceloně je plná krásných interiéru, kterým bohužel zub času úplně neprospěl. Architektům se však daří skrytý potenciál odhalit a vytvořit kvalitní soudobé bydlení s bonusem atmosféry let minulých. Jeden takový projekt zpracovalo studio EO arquitectura.
Autor: EO arquitectura I Adrian Elizalde + Clara Ocaña
Studie: 2014
Realizace: 2014
Plocha: 72 m2
Místo: Barcelona I Španělsko
Tvůrci samotní nazývají svůj přístup „defoliace“. Za tímto zvláštním, a myslím trochu nic neříkajícím pojmem, se neskrývá nic jiného, než odstranění nových vrstev, které předchozí majitelé do interiéru vložili. Odhalily se tak původní a dnes obdivované kvality – dlažby, cihelné klenuté stropy, kovové nosníky. Vše ostatní, až na židle, vzniklo z dva centimetry tlusté překližky. Nábytek, kuchyně, dveřní křídla, … Centrem domu je rozměrný přes tři metry dlouhý stůl. Funguje jako „studovna, jídelna, pracovní ploch kuchyně, společenská zóna...“ Ještě větší je pak za ním, u zdi postavená lavice. Ta má přes pět metrů a kromě sezení je i úložným prostorem a policí.
„Čtvrť Eixample vznikla ve španělské Bareloně na konci 19. a na začátku 20. století. Tvůrcem urbanistického řešení byl architekt a urbanista Idefonso Cerdá. Typické pravoúhlé bloky se skosenými rohy, v katalánštině se jim říká illes, se rozkládají na skoro 7,5 km2. Ne vše se podařilo, ne vše bylo realizováno dle původního plánu. Výsledek však i dnes ohromuje – svou jasností, čistotou, komfortem a příjemností. Může být příkladem mnohým!“
Pokoj hned u vstupu není velký. Přestože je v samém středu domu, díky světlíku má přirozené denní osvětlení. Navíc jsme ve Španělsku... Jednoduchý nábytek, překližka a světlík. To vše na „pódiu“ z krásné španělské dlažby.
V obytném prostoru se navzájem doplňují hned čtyři rozdílné vzory. Zdánlivý absolutní zmatek se nekoná, vše spolu zdařile funguje. Silnému výrazu nekonkuruje nic jiného. Stěny jsou čistě bílé, dřevěný dekor překližky je velmi decentní.
Ložnice je tvořena prostorem na pomezí samostatného pokoje a zákoutí. Z obou stran ji od společenské zóny oddělují široké posuvné dveře. Propojení může být opravdu maximální. Vždy je zde ale možnost uzavřít se, najít si kousek soukromí.
Je zde jen postel a ve vzduchu volně umístěná šatní tyč. Nic víc! Jednoduchému kubickému prostoru dominuje čistě nabílený klenutý strop na kovových nosnících. I světlo je tomu přizpůsobeno. Osvětluje celý prostor, je subtilní a bílé.
Obytnému prostoru dominuje velký stůl a ještě větší lavice za ním. Jsou, stejně jako zbytek interiéru, vyrobeny z překližky dle návrhu architektů. Odehrávají se zde veškeré domácí aktivity v průběhu celého dne.
Tvůrcům se podařilo původně mnoho malých prostorů sjednotit v jasně definované a funkční části. Striktně odděleny jsou obslužné místnosti, obytná část je pak propojena více než intenzivně. Sympatická je rovněž komunikace ložnic. Skrz vnitřní světlík je možné vidět z jednoho okna do druhého!
Dlouhá chodba vede napříč celým bytem až k čelní fasádě, a tedy ke světlu. To je důležité! Není zde tma a vzdálenost se zdá kratší. Světlíky do jednotlivých místností ještě navíc přidávají další rovinu propojení a osvětlení a dodávají prostoru rytmus.