Za cihlovou zdánlivě nepropustnou zdí se ukrývá vstup ze zadní ulice. Rovněž se za ní parkují automobily. Dlažbu za zdí v několika bodech „porušuje“ země. Záměrně je zde připraveno místo pro zeleň. Ta rapidně promění klima v prostoru.

Vstup směrem z historického centra města, které je opravdu nedaleko, je jediným uchovaným prvkem staré zástavby. Bohužel se za ní nic původního neskrývá. To je velká škoda. Ani otvory nejsou funkční.

Původní kamenná zeď je z vnitřní strany opatřena dřevěnou tepelně izolační vrstvou. Za ní je pak prostor, který je obtížné definovat! Působí, jako exteriér, ale je zastřený. Mohla by to být vstupní hala, ovšem máte zde jasný pocit, že ještě nejste úplně uvnitř. Záhada!

Následuje kuchyně spojená s jídelnou. Jak je u H Arquitectes zvykem, místnost je to velkorysá s nadstandardní světlou výškou. Uprostřed stojí stůl s masivní dřevěnou deskou. Nad ním se vznáší lustr, myslím nejenom mně připomínající UFO. Spodní vrstva stropu je z trapézového plechu.

Za obytným prostorem se nachází první část zahrady. I zde je intenzivně pracováno se zelení. Propojení interiéru a exteriéru je rovněž velmi silné. Obrovské okno vám dá pocit, skoro jako kdybyste seděli opravdu pod stromem. Křeslo podle návrhu manželu Eamesových...

Netradiční prostor pro spaní. Na vyvýšené platformě, vloženém kubusu, jsou hned tři místa. Další se skrývají pod „vrchní palubou“. V ložnicích v patře jsou všechny povrchy mnohem přívětivější – Dřevěná podlaha i strop, dokonce koberec...

Druhý, pracovní, dům na první pohled vypadá, jako kdyby stál už u sousedů. Kromě zahrady jej odděluje ještě altán. Vzhledem k objemům, které stojí na sousedních parcelách, vypadá stavba velmi drobně.

Směrem zleva, tedy od centra města jsou za sebou seřazeny následující prostory: vstupní hala/zádveří, jídelna s kuchyní, obytný prostor, zahrada, altán, předprostor, pracovna a parkovací stání. V dvou zbylých patrech levého, obytného, domu jsou pak ložnice, v pravém, pracovním, domě je oddechový prostor.