pokud Vás interiérový design a architektura skutečně zajímá, vytvořte si Homepix účet a my Vám každý týden zašleme email s výběrem nejlepších článků a fotek, které se zde publikovali.
S minimem prostředků se mělo dosáhnout maximálního výsledku. Povedlo se! Skupaj Arhitekti realizovali rekonstrukci podkrovního bytu v samém srdci slovinské Lublaně. Prostor starý 400 let získal naprosto novou nezávislou vrstvu.
Autor: SKUPAJ ARHITEKTI I Meta Kutin + Tomaž Ebenšpanger
Realizace: 2013
Místo: Lublaň I Slovinsko
Klientův minimalizovaný rozpočet dovedl tvůrce k základnímu rozhodnutí: „minimum zásahů, minimum zbytků.“ Toho se drželi od základního konceptu až po jednotlivé detaily. Současné konstrukce nebyly bourány, přestože jejich řešení není ideální. Předchozí majitelé se pomocí zkosených příček a podobných zásahů snažili, nutno říci neúspěšně, řešit hlubokou dispozici. Veškeré nově vložené prvky jsou umístěny před ně, instalace jsou vedeny po povrchu.
Hlavním materiálem je dřevotřísková deska opatřená černým hladkým povrchem. Její řez není opracován, ukazuje strukturu materiálu a vnáší do interiéru žádanou míru detailu. Pracovní desky v kuchyňské části jsou dubové. Šatní skříně jsou řešeny jako prosté police se závěsy, na některých místech je použita prostá betonářská ocel. Některé původní zdi dnes nejsou omítnuty, jen natřeny. Původní cihlová podlaha v hale zůstala.
„Surové dřevo je pro mnohé ikonou správného materiálu. Odvozeniny od něj, tedy materiály na jeho bázi, jsou považovány za méněcenné. Nemusí tomu tak být. Správná práce s nimi může způsobit ještě lepší vlastnosti, funkčnost a v neposlední řade samozřejmě cenu. Nezatracujme dřevotřísky či překližky, nezaslouží si to!“
Jednoduše volně zavěšená žárovka se postupně stává symbolem soudobé architektury. I zde ale funguje výborně, navíc perfektně souzní s konceptem tvůrců: „minimum zásahů, minimum zbytků.“
Prostor pro uložení knih tvoří jednoduchý systém vertikál a horizontál. Kovové nosné prvky s konzolami nesou dřevotřískové desky. Místa je zde spousta. Z každého pohledu je patrný omezený rozpočet, který je však dobře zvládnutý - jednoduché židle, stolek z knih, koberec. Atmosféra je příjemná a nenucená.
Postel je prostě spojena z ničeho jiného než opět z dřevotřískových desek. Stejně tak šatní skříň. Police a šatní tyče na ramínka kryje jen těžký tmavý závěs. Kromě dobře zvolené barvy je také vynikajícím tlumičem hluku. Pro ložnici příjemný bonus.
Ve vstupní hale zůstala původní podlaha z cihel, byla jen opatřena svrchní vrstvou pro lepší funkčnost a údržbu. Stojí zde nízké skříňky, nad nimi je jednoduše zavěšena tyč, na kterou lze věšet šatstvo. Židle je příjemným a komfortním doplňkem. Nejen pro starší lidi.
Detail madla schodiště je více než symbolický. Omítka na jedné části zdi, surová jen obílená cihla nad ní. Konstrukce tvořená jen prutem betonářské oceli, do zdi zakotvena přivařeným kouskem kovu.
Střední část bytu, tmavé prostory za zvláštní zdí, architekti v této fázi neřešili. Navrhli obytný prostor, který má jako jediný klasické okno, vstupní halu a ložnici. Pokud ale budou jednoho dne pokračovat se stejným přístupem i ve zbylých prostorech, výsledek rozhodně nezklame.
Prostor pro vaření a stravování asi nejvíce dokumentuje celkový přístup k návrhu. Původní struktury zachovány, instalace vedeny na povrchu. Prosté materiály, jednoduché a surové detaily. Absence přehnané estetizace.