Horolezecký pavilon, který miluje závratě
Místo, které má poskytnout bezpečí a zároveň si hraje s jistotou a stálostí
pokud Vás interiérový design a architektura skutečně zajímá, vytvořte si Homepix účet a my Vám každý týden zašleme email s výběrem nejlepších článků a fotek, které se zde publikovali.
Na břehu řeky portugalského Lisabonu vznikl v bývalém skladu moderní komplex multifunkčního využití. Ten zahrnuje kavárnu, sportovní centrum, obchod a vlastně všeobecně jiný svět. Vedle jednoho továrního prostoru se architektům podařilo také oživit několik starších myšlenek.
pavilon VERTIGO / ATELIER JOÃO QUINTELA TIM SIMON / 2015 / Lisabon
ATELIER JOAO QUINTELA TIM SIMON je mladé studio dvou klíčových mužů – João Quintela z Portugalska a Tima Simona z Německa, které bylo založeno v roce 2012. Jejich práce je založená na získaných zkušenostech, které slouží jako základ pro kombinaci s dalšími principy získanými skrze zkoumání rozsáhlého pojmu architektura.
Horolezecké centrum, které zaručuje bezpečné zázemí pro oblíbený sport, a přitom nese v názvu slovo vertigo, nebo-li závrať. Nejedná se přitom o poslední symbol nebo význam, který si v celé realizaci protiřečí. Pavilon si se svými návštěvníky opravdu rád hraje a přináší jim překvapení. S proklamovaným bezpečím se to ale nijak nevylučuje.
Vertigo má být odlišným světem, do kterého návštěvník přichází z toho materiálního, aby si mohl užít něco z duševních a fyzických prožitků, které jsou očištěné od problémů a uspěchanosti svírající každodennosti. Hlavním tématem místa je horolezectví, pro jehož fanoušky je zde nachystán soubor stěn a obchod s potřebným vybavením. Současně je prostor také místem důležitého odpočinku s veřejnou částí pro relax.
Původní průmyslová budova byla opravena a oživena vestavbou, novým objemem, který do ní byl vetknut. Zatímco původní skořápka reprezentuje sériovou výrobu, nový přírůstek se odvolává na řemeslo a člověka.
Uplatňuje se zde souhra betonu a červeného dřeva borovice, přičemž se na tvarování dílů z obou materiálů uplatnila také ruční práce. Nejvýznamnějším stavebním prvkem je ovšem pomíjivost. Rytmický rastr, který vznikl skládáním dřevěných kusů vytváří díky proměnným světelným podmínkám stínohru, která se neustále mění. Nejlepším časem pro návštěvu centra je proto prý večer, kdy zapadá slunce a uvnitř vzniká dojem jakési geometrické krajiny.
