Místo odpočinku a rozjímání

Tomáš Čech
16. Duben 2016

Někdy než o stavbu samotnou, jde více o věci kolem ní. Proces vzniku a užívání, emoce vyvolané v jejich uživatelích jsou významnější, než jestli je návrh dokonalý a architektonicky vytříbený. Zahradní domek navržený studiem Hunt Architecture právě s takovými motivy pracuje.


Autor:  Hunt Architecture

Realizace: 2015

Plocha: 5 m2

Místo: Brooklyn, I New York I USA


Na zahradě domu v Brooklynu, v New Yorku, vznikl malý domek, chceme-li chatka. Postavil si ji sám architekt, jenom tak. Chtěl si odpočinout od shonu dne, chtěl svou mysl na chvíli zaměřit někam jinam a zároveň si vyzkoušet svou vlastní profesi z trochu jiného úhlu. Vzniklý objekt disponuje minimálními rozměry. Přesně takovými, aby se u vstupu člověk mohl narovnat. Dále už se střecha svažuje. Okna jsou schválně nízko, aby z nich byla vidět jen příroda, tráva, stromy, nebe, a ne částí velkoměsta.

 

„Stavba, ale vztahuje se to i na jakýkoliv jiný fyzický předmět, nemusí být důležitá jen z hlediska konečného fyzického stavu. Mnohdy je důležitější proces vzniku, vývoj, kterým si věc projde a kterým si samozřejmě projdou i lidé, kteří ji navrhují, vytvářejí. Zahradní domek si architekt postavil, aby si během práce odpočinul od ruchu dennodenního života. Mělo by z toho plynout ponaučení, že nejen fyzické a tedy měřitelné, objektivně posouditelné, je důležité. Často se zapomíná na hodnoty emoční, pocitové a nesdělitelné. A je to špatně!“

Fasáda je částečně obložena dřevěnými prkny, částečně prosklená. Část je otvíravá, část je fixně zasklena a zbytek stíněn vodorovnými latěmi. Výsledkem je zdánlivě jednoduchý, avšak nesporně přesvědčivý mix.

Rozměr dveří jasně dokumentuje, jak malý celý objekt je. Narovnat se jeho uživatel může jen bezprostředně u vstupu. Nikomu to však nevadí. Uvnitř se nebude poskakovat ani chodit, ale odpočívat – v sedě nebo v leže.

Vnitřek je rovněž obložen dřevem, ovšem zde je opatřeno bílým nátěrem. V tuto chvíli je zde pouze obraz, pár květin a židle. Majitel však nic víc nepotřebuje a ani nechce. Náznaky výhledů z oken potvrzují, že je opravdu vidět pouze zeleň.

Domek je umístěn až úplně vzadu v zahradě, takže jeho kontakt s „civilizací“ je omezen na minimum. Dokonce vstup je umístěn z druhé strany, od plotu.

Jednoduše řešená je i konstrukce. Dřevěná kostra je obložena prkny a postavena na skromné základy. Část střechy je tvořena světlíkem, aby výhled nesměřoval jen do zeleně, ale i do nebe. Druhá část je pokryta vegetací.