Čisté a geometricky přesné povrchy podlahy kuchyně kontrastují s měkkostí neomítnutého zdiva. A nejsou to jediné kontrasty, které můžeme vidět. Stejně funguje i barevnost – světlá a tmavá, přírodní a umělá.

Kuchyně je solitérem umístěným v prostoru, mezi dva nosné sloupy. Stejně tak i použité materiály posilují její působení jako něčeho exkluzivního – kombinace černého lesku a mramorovaných povrchů, zlatý kubický objem na vrcholu.

Když je jeden kout ovládán přesností a tvrdostí, tak druhý zve svou jemností k odpočinku. Látková pohovka a kožené křeslo ikonického designu dávají na výběr, na krásném koberci je radost stát.

Šedě omítnutá zeď dělí byt na dvě části, veřejnou – denní a soukromou – noční. I když je tato hrana spíše pomyslná, funguje výborně a stejně jako jiné prvky v interiéru je jasným solitérem.

Mečoun nad postelí je možná vtipem, možná vzpomínkou. Každopádně zaujme! Schody napravo vedou do prostoru nad koupelnou, který využívá větší světlé výšky v bytě. I ta podporuje příjemně světlý dojem z bytu.

Zásadní výhodou dispozice, je její malá hloubka. I s podporou větší světlé výšky to zajišťuje dostatek světla. Budeme-li objektivní, je ale v půdorysu několik zvláštností. Poměr mezi kuchyní, „chodbou“ a relaxační zónou mi nepřijde moc srozumitelný.