Klasický objem domu se sedlovou střechou. Absence jakýchkoliv „přídavků“ a čisté povrchy vedou k vnímání stavby jako archetypu. Jediným porušením této čistoty je skleněný box, který je částečně vysunut. Vzájemné poměry, ať už měřítkové nebo materiálové, však jasnosti prvního dojmu ani částečně neubližují.

Přímo na prosklený obytný prostor navazuje velkorysá terasa pokrytá dřevěnými trámy. Nekopíruje sklon terénu a je vykonzolována nad něj. Člověk tak při příchodu na její konec může nabýt dojmu, že se vznáší ve vzduchu a přitom se dívá na krásy regionu Zagorje.

Štíty jsou obloženy dřevěnými latěmi, které jsou ponechány volnému stárnutí. Okenice na oknech jsou schválně navrženy tak, aby při zavření splynuly s okolním obkladem. Kamenné základy v sobě ukrývají sklep.

Klasickou verandu nahradil skleněný box částečně vysunutý ze základního objemu. Jedna se v podstatě pouze o rámovou konstrukci vyplněnou sklem, přičemž celá jedna strana se může odsunout a propojit tak vnitřní prostor s venkovní terasou.

Dlouhý a prostorný jídelní stůl, centrum prvního podlaží, je ještě akcentován lineárním osvětlením. Na jeho konci je kuchyňská linka. Do místnosti vede dlouhé okno, které, jako všechny ostatní, lze zastínit roletami.

Na kuchyň navazuje odpočinková místnost. Tmavý uzavřený prostor sloužící k trávení chvil v klidnější a intimnější atmosféře, než jakou nabízí prosklená část domu. Litá podlaha s vysokou reflexí propojuje celé první podlaží.

Horní prosklená část nahradila původní verandu a obsahuje společenské a relaxační pokoje. Dá se otevřít posunutím celé zdi. Polovinu plochy v hlavním objemu budovy zabírá velká jídelna a kuchyně v jednom. Hned vedle je navíc ještě malá odpočinková místnost, velmi intimní.

Vrchní patro je věnováno čistě soukromým pokojům. Dvě velké ložnice situované u štítů jsou doplněny o hygienické zázemí uprostřed. Zajímavostí je, že sem nevede žádné střešní okno, už vůbec ne vikýř. Místnosti jsou osvětlovány jen okny ve štítech.