Sázka na jednu kartu
Architekt João Tiago Aguiar tvoří rozpoznatelným stylem, všechny jeho realizace lze poznat, ovšem každá je trochu jiná. Tentokráte pracoval na rozsáhlém bytu v centru Lisabonu.
pokud Vás interiérový design a architektura skutečně zajímá, vytvořte si Homepix účet a my Vám každý týden zašleme email s výběrem nejlepších článků a fotek, které se zde publikovali.
Architekt João Tiago Aguiar tvoří rozpoznatelným stylem, všechny jeho realizace lze poznat, ovšem každá je trochu jiná. Tentokráte pracoval na rozsáhlém bytu v centru Lisabonu.
Autor: João Tiago Aguiar
Realizace: 2014
Plocha: 175 m2
Místo: Lisabon I Portugalsko
Byt se třemi ložnicemi v budově ze 60. let prošel citlivou, ovšem jasně viditelnou proměnou. Hlavním tématem se stalo jasné rozdělování prostor a zachování funkční a pocitové intimity. Rozměrná hala následující po vstupu do bytu umožňuje přístup do tří jasně definovaných zón. V denní části bytu je jasně samostatně vymezena obslužná část. Soukromá oblast bytu pak disponuje vlastní halou, která může být kompletně oddělena od zbytku. Z ní je pak přístup do všech ložnic a koupelny.
Dle přání klienta je byt navržen v neutrálních přírodních tónech a jedné výrazné barvě. Architektem zvolená zelená je použita na některých zdech a na grafickém vzoru dlažby.
„Často mluvíme o denní a noční zóně bytu, o veřejné a soukromé části. Následně zkoumáme, jak jsou nebo nejsou odděleny. Obvykle je jejich samostatnost oceňována. Avšak je to tak správně? Respektive musí tomu tak být vždy? Nemůže i opačné řešení, tedy rozplynutí hranice, být správné a funkční? Nepodléhejme dogmatům, přemýšlejme individuálně.“
Hala není oddělena od pokoje stěnou, ale policí bez zadní stěny. Na první pohled by nikoho nenapadlo, že uprostřed, mezi dveřmi, se ve skutečnosti nachází sloup. Dle jeho šířky je pak navržen nábytek a vše je tedy skryto v jeden celek.
Klasický obývací pokoj, místnost bez prostoru pro vaření nebo jedení, se dnes již moc nevidí, respektive klienti po něm příliš netouží. Zde vidíme přesný opak. Velkorysý prostor s naprostým dostatkem světla a výstupem na přilehlý balkón plní svou funkci na výbornou.
Kuchyň je navržena jako dvoustranná, což ve spojení se správně zvolenou šířkou místnosti vytváří velmi pohodlné pracovní prostředí. Majitel si přál, aby bytem procházela jedna hlavní barva. Byla zvolena zelená a je použita právě v kuchyni, v jídelně a na toaletě. Jakýmsi způsobem tedy značí obslužné – technické místnosti.
Hned vedle kuchyně se nachází zákoutí, které slouží k umístění jídelního stolu. Prostor to sice není velký, ale dostačuje. Pokračuje zde zelená barva, která figuruje nejen na stěnách, ale je použita i v geometrickém vzoru dlažby. Ten také prostupuje obslužnými místnostmi.
Toaleta slouží veřejné – denní části bytu. Netradičně není zrcadlo umístěno nad umyvadlem, ale zabírá celou protější stěnu. Někomu může takové řešení vadit, ovšem stísněný prostor, jakým WC vždy je, to povyšuje do zcela jiných dimenzí a výrazně jej rozšiřuje a prosvětluje.
Koupelna přiléhající k hlavní ložnici bytu se nese v pro architekta João Tiago Aguiar tradičním stylu - monochromatické povrchy s výraznou texturou a hra osvětlení.
Půdorys je jasně rozdělen do třech zón. Hned za vstupem je umístěna společenská část tvořená velkým obývacím pokojem spojeným s halou. Z ní lze následně vstoupit do obslužné nebo noční – soukromé zóny. Prvně jmenovanou tvoří kuchyně, jídelní kout a toaleta. V té druhé je z centrální chodby přístup do dvou pokojů, koupelny a hlavní ložnice se samostatným hygienickým zázemím. K bytu ještě přiléhá balkón přístupný z obývacího pokoje a z hlavní ložnice.
Vstupní hala disponuje opravdu velkorysými rozměry. Zajišťuje komunikaci mezi společenskou, obslužnou a soukromou částí bytu. Rozhodně se nejedná „pouze“ o tmavou chodbu. Důmyslný návrh podhledu s integrovanými kruhovými světly a propojení s obytným pokojem zajišťují příjemnou atmosféru.