Dvě možnosti v jednom bytě

Tomáš Čech
1. Březen 2016

Říká se, že dvakrát do stejné řeky nevstoupíš. Ovšem architekti ze studia nook architects zrekonstruovali již čtvrtý byt ve stejném domě. A i když všechny vycházejí ze stejného základu, každý má svá specifika.


Autor: nook architects

Realizace: 2014

Místo: Barcelona I Španělsko


Po projektech Casa Roc and Roc Cube, o kterých jsme již na Homepixu psali, a realizaci Twin House, vznikl ještě projekt čtvrtý – G-Roc.

 

Stejně jako jeho předchozí bratři, vychází i tento návrh z několika základních principů. Cílem bylo prosvětlit a zjednodušit dispozici, rozšířit hygienické zázemí a celkově podmínky pro bydlení přiblížit současným požadavkům. Opět došlo k rozdělení podél střední nosné zdi a opět byla využita veranda směrem do dvora. Bonusem právě tohoto bytu byla větší světlá výška, která umožnila vložit do jedné z místností mezipatro. I díky němu pak uspořádání nabízí dvě plnohodnotné varianty, jak byt zařídit. To zní prakticky už na první pohled. Když se dozvíme, že byt bude investor pronajímat, výhodnost tohoto nápadu se ještě zdvojnásobí.

 

„Schopnost přizpůsobit se, je kvalitou, která se projeví obzvláště v čase. Když se architektura umí vyvíjet podle potřeb svých uživatelů, vždy to přispívá k její trvanlivosti a nadčasovosti. V případě interiérů, které nemají předem jasně definovaného budoucího majitele, tak jako v tomto případě nájemního bytu, je to pak obzvlášť užitečná vlastnost. A nejde jen o interiér! Jak často se pedagogové ptají svých studentů, jak bude vypadat jejich projekt za dvacet, za padesát let?“

Denní a noční zónu odděluje modrá zeď. V celém interiéru se s barvou pracovalo umírněně, zároveň ale odvážně. Jak je to možné? Jsou zde jen dva odstíny – žlutá a modrá. Ty jsou však pojaty velmi odvážně, různě se prolínají a vytvářejí dynamickou kombinaci.

Kuchyňská linka je prakticky identická s těmi v bytech, které architekti rekonstruovali ve stejném domě již dříve. Zdánlivou jednoduchost narušuje ustoupení po stranách, které vrchní skříňky povyšuje do role solitéru. Uprostřed obytného pokoje je velký, opět žlutý, stůl.

Díky světlé výšce zvětšené o půl metru se podařilo vložit do místnosti patro. To slouží jako prostor pro spaní, popřípadě úkryt. Je navíc opatřeno dvěma příjemnými detaily – prostor pod ním se dá zatáhnout závěsem a vytvořit tak ryze intimní zónu v jinak otevřené dispozici a druhým důkazem architektonické kvality je světlo v zábradlí osvětlující místnost.

V zadní části bytu je možné vystoupit na terasu velmi příjemných rozměrů, která navíc směřuje do dvora. Ještě před ní je ale prostor hygienického zázemí. Nalevo je umyvadlo, napravo, za dveřmi zajišťujícími soukromí, se nachází toaleta a sprcha.

Nové, i když vlastně staré, a původní. Šestiúhelníková keramika „zbyla“ z předchozích rekonstrukcí a elegantně byla propojena s původní litou podlahou. Dlažba s „mramorovým“ dekorem zkrátka není jediným řešením...

Původní dispozice neodpovídala současným požadavkům. Hygienické zázemí bylo naprosto nedostatečné, kuchyně byla malá a samostatná. Neosvětlená chodba uprostřed jen zbytečně zabírala místo.

Uspořádání bytu je navrženo tak, aby umožňovalo dvojí uspořádání. Vzhledem k faktu, že se jedná o nemovitost určenou k pronájmu, zdá se to velmi praktické. První varianta vkládá do prostoru obytné místnosti jak zónu jídelní, tak zónu relaxační. V druhé místnosti je pak místo pro „koutek pod patrem“ a pracovnu. Spí se nahoře.

V druhém uspořádání je středem obytného prostoru velký jídelní stůl. Zóna relaxace a spaní je pak v druhé místnosti, patro zůstává volné. Malinké zádveří a zasklená veranda s hygienickým zázemím jsou vždy stejné.