Česká chaloupka s různorodostí uvnitř

Tomáš Čech
31. Červenec 2018

Skoro by se zachtělo loupat z ní moderní perníček a zapíjet ho „fresh“ drinkem. Architekti Jiří Opočenský a Štěpán Valouch navrhli netradiční mix pokory a nápaditosti.


Autor: ov-a

Realizace: 2013

Podlahová plocha:  158 m2


„Za milým zevnějškem se skrývá rozmanitý svět vnitřních prostorů, z nichž snad ani jeden není stejný.“

 

Dům v Sušici není bydlením v klasickém slova smyslu. Klient samotný si přál „dům pro volný čas“. Pozemek se kdysi nacházel za hradbami a společně s dalšími lemoval historické jádro. Stála zde stodola, která se nakonec stala objemovou inspirací. Původní hmota byla přebrána, pouze částečně odstoupila od hran parcely tak, aby dovnitř pronikalo co největší množství světla.

 

Prvním pohledem jsou vidět klasicky vyhlížející povrchy. Hlazenou probarvenou omítku na fasádách doplňují dřevěná okna a šedé betonové tašky. Ovšem již vystouplé šambrány oken naznačují, že vše tak klasické nebude. Uvnitř se rozehrává hra prostorů s klasickou obytnou místností v přízemí, volně plynoucím schodištěm a sadou rozličných pokojů v patrech.

 

Dnes publikujeme poslední rodinný dům z pera kanceláře ov-a a nabízí se příležitost k pokusu o paralelu. Přemýšlel jsem k čemu stavby přirovnat, zda mají nějaký předobraz v minulosti.

Dům ve Svitavách je rozdělen na dvě poloviny – jednu volnou, průhlednou, prostupnou. Stejně fungují i přízemí Le Corbusierových staveb, které jsou děleny jen sloupy nesoucími podlaží nad nimi. Bydlení v Králově Dvoře svým volně plynoucím obytným prostorem a navázáním soukromých prostor kolem něj odpovídá brněnské Vile Tugendhat. A konečně dnešní dům v Sušici. Zdánlivě obyčejný na první pohled, uvnitř pak skrývá plynoucí a rozvíjející se prostor. Kde jinde bychom něco podobného našli? Třeba v Loosově Müllerově vile?

 

Vím, srovnání jsou to odvážná, možná za hranou. Je to jen hra a hledání možných inspirací, je to jen snaha ukázat, že principy dnes již tradiční architektury mají své následovníky.“

Trochu jako by zapadal, trochu jako by ne. Výrazně modernistické jsou hlavně okenní otvory – ať už svou velikostí nebo šambránami ukrývajícími textilní rolety.

Dům, stejně jako stodola v minulosti, stojí za zdí, respektive vedle zdi. V pozadí je stodola, tedy funkčně úplně odlišný objekt. Díky hmotové a koncepční příbuznosti však jistá kompaktnost prostředí zůstala zachována.

České pořekadlo „Každý pes, jiná ves!“ tak trochu platí i na dům v Sušici. Ovšem výsledku to ani trochu neubírá, myslím že dokonce naopak. Fasády mají dynamiku a příjemnou různorodost.

Dominantním vizuálním prvkem obytného prostoru je v přízemí struktura bednění, která je vepsána do betonového stropu. Latě byly poskládány do spirály a místo jednolité plochy v interiéru dominuje grafická hra.

Hra s podhledy pokračuje i v patře. Ložnici uzavírá měkký a dynamický klenutý strop. Když si představíme, že většina lidí hledá v ložnici atmosféru klidu, možná jsme našli „dokonalé“ řešení.

Variace na identická téma zaklenutí se odehrává i v podkroví. Vzniklo zde, dle slov tvůrců, „doupě“ pro děti a návštěvy. Dřevěné obložení jen podtrhuje jemnost originální myšlenky.

Většinu přízemí zabírá obytná místnost, dále je zde pracovna/pokoj pro hosty a několik prostor technického zázemí. V patře jsou pokoje a koupelna jednoduše uspořádány okolo schodišťové haly. Z výkresu vyčteme, že hra se stropy se odehrává v každé místnosti. V podkroví je už jen zmíněné doupě.

Nápadité řešení podhledů dává vnitřnímu prostoru úplně jinou dynamiku, než na jakou jsme zvyklí. Za klasickými vnějšími zdi se skrývá neobyčejná kombinace prostorů.