Objekt svou výškou nepřevyšuje sousední stavby a elegantně zapadá do kontextu ulice.
Problémem při prvotním plánování byla řada vysokých stromů (až 3,5 metrů), které nahoře na kopci lemovaly hranici pozemku. Vzhledem k tomu bylo nutné postavit opěrnou zeď, která poskytne těmto stromům jisté útočiště.

Na stromy je umožněn pohled z horního patra a tato stěna se nakonec stala součástí celé struktury objektu a tvoří jednu z nosných zdí budovy.

Opěrné zdi z dolního patra vybíhají výše ve tvaru spirály a ovinuté kolem celého objektu, tvoří vnější plášť horního patra.

V tomto horním patře se nachází prostor, obklopený již zmíněnou stěnou a vzrostlými stromy. Velká okna následně oddělují interiér od exteriéru a vytváří tak atmosféru bytu přímo v Rocky Mountain. Funkční požadavek domu byl tímto splněn.

Vnější stěny jsou nakloněny směrem ven. Celá hmota objektu může v divákovi vyvolat pocit prostorového přetlaku a tento vjem má zmírnit právě ono uspořádání šikmých stěn budovy.

Naklonění do objektu lépe vede přirozené sluneční světlo a také jej odráží prosklenou částí ve středu budovy do vnitřního prostoru.

Jak sám autor zpětně o svém projektu přemýšlí?
"Byl jsem schopen splnit očekávání klienta. Nebylo ovšem jednoduché "vypnout" pohled do sousedství a přesto umocnit v interiéru budovy pocit otevřeného prostoru. Pomocí nakloněných zdí jsem vytvořil objekt otevřený slunci a čerstvému vzduchu, následně jsem splnil funkci bydlení za pomoci nábytku a okny jsem do domu vpustil světlo, aby zde člověk mohl žít."