Různorodá souhra povrchů

Tomáš Čech
24. Únor 2016

Když máte nepořádek ve skříni, tak věci vyházíte ven, přerovnáte a znovu zorganizujete uvnitř. Ateliér LAB provedl přesně to stejné s bytem v Barceloně.


Autor: LAB I Laboratory for Architecture in Barcelona I Pepe Gascon a Víctor Sala Bori

Realizace: 2013

Plocha:  80 m2

Místo: Barcelona I Španělsko


„Rekonstrukce bytu v Barceloně byla ke své nové podobě prakticky předurčena. Avšak bylo nutné nový způsob organizace odhalit a správně ztvárnit.“

 

Původně těžkopádně a nelogicky členěný prostor tvůrci proměnili v jasně organizovanou souhru místností a jim přiřazených funkcí. Principem duality (inspirace v Louisi Kahnovi a Marcelu Brauerovi) vytvořili dvě jasné poloviny – zónu denní a noční, prostory obsluhované a obsluhující. Na jedné straně, hned za vstupem, se nachází velký obytný prostor spojený s kuchyní a obohacený o prostornou terasu. Následuje rozhraní jakési dělící zóny v podobě již zmíněného vstupu, toalety a prádelny. Přesně uprostřed se nachází „přechodový“ prostor. Vlastně ničemu neslouží, čeká na přání uživatelů, ale díky svým dimenzím rozhodně není pouhou chodbou. V zadní části bytu jsou pak dvě symetrické ložnice. Mezi nimi je společná koupelna a obě dvě také ústí na verandu směřující do vnitrobloku.

 

„Architekti sami o návrhu mluví jako o snaze podpořit duality a potlačit singularity. Ve výsledku to znamená mnoho kontrastních a poměrně jasně vymezených dvojic. Soukromý a veřejný, nový a starý, umělý a přírodní... Zároveň je zde i mnoho měkkých přechodů – přední a zadní trakt skrz univerzální prostor, obytný prostor a kuchyně, jedna ložnice k druhé, exteriér a veranda. Někdo to může brát za nejasnost. Já si naopak myslím, že je to znakem citlivost a „nedogmatického“ přístupu. A ten je pro mne základní!“

Byt je směsicí mnoha různých materiálů a vizuálních vjemů, přesto působí jasným a promyšleným dojmem. Cihlová stájová klenba je podepírána ocelovým nosníkem. Překližka na dveřích je zase kombinována s šedým laminem na nábytku. Tradiční je kombinováno s industriálním, přírodní s umělým.

Zařízení kuchyně volně přechází do celého obytného prostoru, jen prostorný ostrůvek, respektive "poloostrůvek", pokud chceme být přesní, jasně vymezuje jednotlivé zóny.

Průchod do soukromé části bytu není jen chodbou, na to je příliš velký a příliš světlý. Jak konkrétně bude používán a co se zde v budoucnu objeví, je vlastně částečně nepodstatné. Důležité jsou vložené předpoklady.

Ložnice je přímo propojena s koupelnou a velkými dveřmi také s verandou. I zde pokračuje kombinace estetiky cihelných klenutých stropů a neomítaného zdiva v kombinaci se sklem a umělým materiálem v podobě lamina.

Hmota koupelny úmyslně nedosahuje až ke stropu, tam je dotaženo pouze sklo. Pocitově ji tak můžeme vnímat jako kus nábytku, nikoliv jako místnost. To je ještě podtrženo posuvnými dveřmi ze stejného materiálu, jako jsou stěny a technologického schodu na podlaze.

Koupelna, jako je jediná „místnost“ v bytě, pracuje s umělou barevností. Zelený tón dodává pocit tepla a aspoň pro mne, velmi subjektivně, se skvěle hodí ke slovu hygiena. I když zde nejsou žádná okna, světlík po celém horním obvodu zaručuje příjemnou atmosféru.

Z obou ložnic je přístup na verandu. Ta je před okolím kryta jak skleněnými lamelami, tak popínavou zelení. Zaručeno je tedy příjemné klima i požadovaná míra soukromí. Prostor může velmi dobře sloužit jako rozšíření obytného prostoru.

Zmatek a chaos! Jinak nelze popsat původní půdorys bytu. Obytné prostory na protilehlých stranách bytu, jedna ložnice tady a druhá zase jinde. Kuchyně někde uprostřed...

Současný stav snad nemůže s předchozím více kontrastovat. Naprosto jasné, až přísné dělení bytu na dvě poloviny. Uspořádané obslužné prostory oddělující obytné místnosti. Takováto organizace se vždy velmi jednoduše převádí i do prostoru!