Jednolitý interiér, vše spolu úchvatně ladí, vše se vzájemně doplňuje. A stejně mu něco chybí? To se přihodí celkem snadno, zvláště v prostoru kuchyně a jídelny. Kuchyňský komplex totiž často udává tón celé místnosti, a jelikož je to věc stálá, u které nepočítáme s každoročním obnovováním, je většinou rozhodnuto pro variantu nenápadné barvy a univerzálních měřítek. Jedině tak je potom volná ruka ve výběru dalšího vybavení. To se samozřejmě většinou vybírá tím způsobem, aby se stálým vybavením co nejvíce ladilo a vzájemně se doplňovalo.

V tom případě lze ale stanout na mrtvém bodě. Dodržíte totiž všechna pravidla vhodné kombinace materiálů i barev a kuchyně s připojenou jídelnou působí moc konzervativně nebo mdle. Ač se to možná nezdá, tak svou úlohu v tomto okamžiku mohou splnit i židle. Nemusí být totiž všechny stejné.  Toho si je vědomo i mnoho interiérových designérů či architektů a této možnosti často využívá. Například Kamil Mrva ve své realizaci studia UAX na Kojetíně posadil k jídelnímu stolu o třech úzkých bílých židlích jednu tmavou širokou. A nestalo se nic hrozného.

Ba naopak, celý interiér je tímto počinem osvěžen a myšlenkově odlehčen. Ke stejnému výsledku došli i architekti ze studia Edit! v bytě pro milovníky umění, tím že se židle u jídelního stolu, ač všechny jednotného materiálu, nesnažili ladit dle stejné barvy, tvaru či řemeslného propracování. Na „židlovou jednotvárnost“ vyzráli s přehledem i architekti z OOOOX. Ti sice sjednotili barevnost židlí, ale jejich tvar sladili pouze vzorcem z celkového počtu šesti židlí, vždy dvěma stejnými na protilehlých stranách a v nejednotném pořadí. Zkrátka, mít doma židle „každý pes – jiná ves“ již není známkou řešení nouzové situace a už vůbec ne ostudou, naopak ukázkou svěžího a nekonvenčního myšlení.