Mnoho toho postavil a mnoho toho zažil. Vždy rád své zkušenosti předával a nyní je zprostředkovává i Vám, čtenářům. Držitel pocty ČKA za rok 2010 mluví o Lesné, o Osace i o svém pohledu na dnešní tvorbu.

„Vazba na tehdejší realitu byla architektem Rudišem, jako vedoucím ateliéru ve Stavoprojektu Brno, vlídně „architektonicky filtrována“... Vazba jeho architektury na umění byla obohacena i o filosofii zejména tehdy mladého Petra Rezka, staršího Miloslav Chlupáč a Zdeňka Palíra, mladého Michala Blažka. Ovlivnila nás některé, a dodnes zejména mne osobně.“

pro autora článku Prof. Ing. arch. Petr Hrůša (2.9.2015)

Rozhovor s architektem Viktorem Rudišem je mým malým jubileem. Je totiž v pořadí již pátým. Snažím se vybírat různé osobnosti, různé školy, různé, přístupy, … Tento text má být exkurzem do myšlení trochu jiné generace, než která měla možnost mluvit doposud. Myslím, že je důležité, dávat prostor všem, a hlavně využívat možnosti, které máme. Generace, které zde byli dříve než my, si zaslouží naše naslouchání. Ne snad jen kvůli uctě k nim. Právě naopak. Máme je poslouchat kvůli nám samým. Pro nás mohou být neuvěřitelnou studnicí informací a zkušeností, které bychom jinak získávali celý život. Pokud by se nám to vůbec podařilo. Právě proto jsem oslovil Viktora Rudiše a jsem velmi rád, že na mé otázky odpověděl. Číst by měli nejmladší i nejstarší, měli by číst pozorně a měli by přemýšlet, co tento zkušený pán říká.

„Poslouchat a číst někoho staršího, než jste vy sám, má myslím vždy smysl. Od Viktora Rudiše jsem si odnesl dvě myšlenky.

Za prvé, snad ani jednou nemluvil sám o sobě. Vždy uváděl kolektiv autorů a zmiňoval práci svých kolegů. Když jsem ho požádal o jeho fotografii, vidíte ji jako úvodní k tomuto článku, neposlal svůj portrét, ale poskytl snímek sebe se svými kolegy. Pokora, kterou za těmito činy vidím, není vlastní každému. Dvojnásob sympatické je to ve chvíli, kdy si uvědomíme, jakou osobností brněnský architekt je. Zcela upřímně bychom mu trochu přiměřené sebestřednosti odpustili a on sám by si ji za svou práci mohl dovolit.

„V prvé řadě bych zdůraznil jeho elegantní přístup k architektuře a k lidem v ateliéru kolem sebe.“

pro autora článku Prof. Ing. arch. Petr Hrůša (2.9.2015)

Druhým bodem, který mne zaujal, je umění učit se, spolupracovat, učit někoho a, to je nesmírně vzácné, umět odejít. Když jsem se pana architekta zeptal na jeho spolupráci se synem, odpověděl:

„Dnes se synem již dávno nespolupracuji. Náš ateliér vede sám a daří se mu celkem dobře. Postavil již několik významných staveb, moji asistenci již nepotřebuje.“

Přijde mi vzácné a obdivuhodné, když člověk dokáže předat žezlo dál. Musí to být osvobozující a skvělý pocit odejít s vědomím, že co jsem mohl dát, to jsem dal, a že nová generace má již právo na svou vlastní dobu.“

Lesná

T: Jednou z vašich nejvýznamnějších realizací, je sídliště Lesná. Popište nám, prosím, cestu, kterou projekt urazil, něž dosáhl výsledné podoby.

Viktor Rudiš: Lesná vznikala v šedesátých letech, kdy začínal program hromadné bytové výstavby. Neplatila ještě přísná ekonomická pravidla, která později sídlištní stavby ovlivnila - hustota zastavění nebo typizace objektů občanského vybavení. Toho bylo možné v Lesné využít a tím se rovněž odlišuje od pozdějších staveb.

T: Je pravda, že jste se inspirovali ve Finsku? Jaké prvky jste chtěli přenést?

VR: Tapiola, nové sídliště poblíž Helsinek, které jsme mohli navštívit, byly moderní bytové domy zasazené do krásného finského lesa. Téměř ideální bydlení.

Naše situace byla ovšem jiná. Stavěli jsme na holé planýrce, příroda se musela teprve vytvořit. Pomohly nám dvě okolnosti. Relativně malá hustota zastavění a hlavně to, že naše návrhy na úpravu terénu a výsadbu byly pečlivě a do všech detailů realizovány. Časem vyrostl mezi paneláky anglický park s rozsáhlými loukami a s minimem cest, který Lesné dává její charakter.

T: Můžete zhodnotit současný stav území? Byly klíčové body návrhu i po letech zachovány?

VR: Vzhled jednotlivých domů se v posledních letech většinou změnil, základní urbanistický koncept však zůstal.

T: V čem podle vás tkví kvalita bydlení v Lesné?

VR: Kvalita bydlení v Lesné spočívá bezpochyby v jejím založení. Obyvatelé oceňují tiché prostředí se sluncem a s vyhlídkami.

T: Jsou speciálně navrženy i samotné domy?

VR: Pro bytové domy bylo nutné použít tehdy platný typ, jeden z prvních, charakteristický jednotným rozponem 360 cm. Kolega František Zounek, který se návrhem domů zabýval, mohl jejich konkrétní podobu upravit, třeba tak, že vyloučil byty v přízemí, kde navrhl domovní vybavení. Mohl rovněž ovlivnit jejich fasády s výrazným horizontálním charakterem. Navrhl také mimořádně podařený čtyřpodlažní cihlový dům s velmi dobrými byty, který doplnil o základní strukturu mohutných panelových domů.

Pavilon EXPO 70

T: Jak jste získal zakázku na Pavilon ČSSR pro EXPO 70?

VR: Zakázku na pavilon pro EXPO jsme dostali výhrou v soutěži, do které byly vyzvány architekti z celé republiky.

T: Popište nám, prosím, samotný projekt?

VR: Náš pavilon byla jednoduchá přízemní stavba s nepravidelnou dřevěnou střechou. Jeden náš kolega vtipně poznamenal, že pod střechou mohlo být třeba i autobusové nádraží. Součástí návrhu bylo tehdy i libreto expozice a to nakonec určilo její základní charakter. Připravili je básníci Jan Skácel a Adolf Kroupa, které jsme pozvali ke spolupráci. Rok 1968, kdy návrh vznikal, se musel projevit. Expozice vyjadřovala úzkost a naděje své doby. Stala se působivým manifestem odporu a nálady ve společnosti. Pavilonem prošlo více než deset milionů návštěvníků, tedy celá česká republika. Dostal v Japonsku cenu jako jeden ze tří nejlepších, doma byl ovšem tvrdě kritizován a platil zákaz jeho publikování.

Dnešek

T: Jak se svými zkušenostmi vnímáte dnešní architekturu?

VR: Nová doba přinesla nové možnosti, změnil se způsob projektování i stavění. Již od renesance ale stále platí, že dům má mít funkci, pevnost, a že má být i krásný. Vznikají u nás výborné stavby spíš ale jako výjimky, drobnější, na okraji. Mimo to ale i takové, které slouží hlavně jako reklama pro své tvůrce a své majitele.

T: Existuje nějaké poselství nebo rada, kterou by jste vzkázal dnes začínajícím architektům?

VR: Mladý architekt touží po rychlém úspěchu. Architektura je ale obtížná a tvrdá disciplina, konkurence je velká.

Neplatí „všechno je možné“, skutečnou hodnotu má zodpovědnost, úsilí o harmonii a řád.

T: Děkuji za rozhovor!

Ing. arch. Viktor Rudiš dr. h. c.

1989 - společný architektonický ateliér se synem Martinem Rudišem, Rudiš - Rudiš architekti

1991 - externí vedoucí ateliérové tvroby, člen vědecké rady, Fakulta architektury VUT v Brně

1969 - 1988 - vedoucí ateliéru Stavoprojektu Brno

1958 - 1990 - Stavoprojekt Brno

1954 - 1958 - Výzkumný ústav výstavby a architektury v Brně

Vzdělání: Vysoká škola technická v Brně (1947 - 1952)