Litevské schovávání

Tomáš Čech
26. Srpen 2015

Byt v novostavbě v litevském Vilniusu prodělal proměnu podle návrhu Normundase Vilkase. Výsledkem je komplexní interiér s výhledem na město.


Autor: Normundas Vilkas

Projekt: 2015

Plocha: 62,6 m2

Místo: Vilnius I Litva


Mladá rodina si pozvala architekta Normundase Vilkase, aby jim pomohl upravit byt v novostavbě. Neměli k dipozici ani velkou podlažní plochu, ani velký rozpočet. Autor se rozhodl propojit celý interiér, hlavně tedy obytnou místnost a vstup, sérií vestavěných skříní ve stejném designu. Kombinace lakovaného dřeva a bílé barvy se prolíná celým interiérem, stejně jako podlaha. Do středu bytu umístil velkou pohovku a stůl, který je zároveň částečně kuchyňským ostrůvkem. Pracovní plocha na lince není příliš velká, a tak je to praktický doplněk. Dále je v bytě ložnice manželů a dětský pokoj. Obojí s množstvím úložných prostor a jednotným designem.

„Paleta materiálů je dnes nepřeberná. Klasické možnosti jako dřevo nebo omítka byly platné vždy a nejspíše tomu tak i zůstane. Na druhou stranu je zde nekončící otázka, která se týká pohledového betonu. Proč není u klientů příliš v oblibě? Proč ho na druhou stranu má tolik architektů rádo. Odpověď není vůbec jednoduchá a ani ji nechci hledat. Co však považuji za důležité zdůraznit: nepodléhejme modním trendům, buďme citliví! Pokud je dnes něco populární, neznamená to nutnost takovou věc použít. A už vůbec to neznamená, že když jí zvolím, budu zaručeně úspěšný. Musím přemýšlet a volit řešení adekvátně, musím se zamýšlet nad přáními jiných. Je to důležité především pro ideovou a morální trvanlivost našich výtvorů.“

Skříně plynule procházej všemi místnostmi – od vstupu až do obývacího pokoje. Někde skrývají úložné prostory, někde police na knihy, někde „tajný“ stůl.

Téměř od vstupu je vidět až do útrob bytu. Ale je to tak nějak za rohem, takže se, myslím, není třeba bát ztráty soukromí. Přechody mezi místnostmi jsou velmi hladké.

Uprostřed hlavní obytné místnosti je velká pohovka. Našlo se místo i na knihy. Pokud nechcete, ať se na ně práší, stačí posunout stěnu a rázem zmizí.

Vedle knih je elegantně skryté i pracovní místo. Není příliš velké, ale majitelům stačí. Když máte na stole nepořádek, zasunete stěnu a nikdo o něm neví.

Nalevo od televize se nacházejí dveře do dětského pokoje. Ve skutečnosti vypadají spíše jako jedna ze skříněk. Je to takový tajný vchod.

Stejná podlaha a výrazné použití bílé pokračuje i v koupelně. Výrazový jazyk, stejně jako identické skříně, prostupuje celým bytem.

Pokud jde o uspořádání dispozice, vše je velmi logické. Snad jen umístění dětského pokoje budí otázku: nebylo by lepší, kdyby se prohodil s ložnicí? Všimněme si, kolik zbytečných rohů bylo v původním stavu. Podařilo se je umně skrýt.