Světlo a materiál je lepší než prostá barva

Tomáš Čech
28. Červen 2015

Na děti je třeba myslet s největší pečlivostí a zodpovědností. A přesně tak pracovali architekti Graeme Mann a Patricia Capua Mann při návrhu školy v Saint-Maurice.


Autor: Graeme Mann & Patricia Capua Mann

Projekt: 2009 - 2014

Místo: Saint-Maurice I Switzerland


Tento text je trochu netypický. Nechci zde zdlouhavě popisovat celou stavbu, myslím, že tuto práci více než kdy jindy obstarají doprovodné obrázky. Co považuji za důležité, je způsob, jakým bylo zacházeno s návrhem budovy školy. Vše je pečlivé, do detailů provedené a nesmírně kultivované. Takto bychom se měli k dětem chovat!

„Když se dnes podíváme po vesnicích či městech a zaměříme se na budovy škol, často se před našima očima objeví záplava barev, mnohdy plná naivních motivů. Někdo si nejspíš myslí, že čím barevnější škola je, tím se zároveň dětem bude více líbit. Nemyslím si však, že by si děti zasloužily být takto podceňovány. Škola v Saint-Maurice je toho jasným důkazem. Místo pestrobarevné škály se zde pracuje s přirozenou barvou materiálu. Celá budova je protkána mnohými světelnými efekty a nabízí širokou škálu míst k pobytu. Je vždy skvělé, když nás obklopují materiály, které „mluví“ při doteku. Je vždy skvělé, když se můžeme setkat s řemeslem, které se pěstuje po staletí. A poskytovat takové zkušenosti dětem je, myslím, ještě mnohem důležitější.

Jedním z nejpodstatnějších znaků, podle kterých můžeme posuzovat vyspělost společnosti, je míra pozornosti, která se dostává vzdělávání. V mladém věku jsou lidé nejtvárnější, nejvnímavější ke všem podnětům okolí. Je nesmírně důležité, jak se k nim chováme a jaké příklady jim dáváme. To platí i o prostředí, ve kterém se pohybují. A ve škole tráví opravdu velké množství času. Je proto nesmírně důležité, aby taková místa byla co nejkvalitnější a poskytovala dětem zkušenost s kvalitním okolím, kterého si budou vážit a budou jej oceňovat. Dnes i v budoucnu.“

Budova nějak nepřevyšuje své okolí a výborně zapadá do svého kontextu. Hmota není jednolitá, a tak i měřítkově působí, ve skutečnosti vcelku velká budova, příjemným dojmem.

Žádná fasáda netvoří úplně přímou linku. Navíc je rozdílná v parteru a v horních podlažích. Nabízí se různé průhledy a propojení.

Malý dvůr v budoucnu ještě intenzivněji zahraje zelení a vznikne tak velmi příjemné místo pro odpočinek žáků. Je důležité nabízet místa různých měřítek a atmosfér.

Fasáda je velmi jednoduchá. Okna s fixním zasklením jsou doplněna boční větračkou. Toto řešení je v zahraničí, obzvláště na severu, velmi populární. U nás tomu tak není.

Interiér je plný průhledů a světelných efektů. Architekti nemysleli jen na vizuální stránku věci, ale pracovali i s hlubšími motivy.

Schodiště nemusí být vždy dvouramenné a nemusí být vždy tmavým místem.

Často je mnohem důležitější co je za oknem, než co je uvnitř. A u nás se na to bohužel mnohdy zapomíná. S takovým výhledem je radost učit se.

Budovy celého komplexu vytvářejí uprostřed malé náměstí. Je to poloveřejný prostor školy a zároveň místo, které lze využívat k pořádání roztodivných věcí.