Úplně první kavárna a hned trefa do černého. Martin Hrdina vytvořil Tunsgram jako svou premiérovou kavárenskou realizaci a pak už skoro samy přicházely další.

Autor: Ing. arch. Martin Hrdina

Studie: Leden - Březen 2008

Realizace: Duben - Říjen 2008

Plocha: 45 m²

Místo: Kapucínské náměstí 7/351

Kavárník našel prostor v domě z 20. let, který stojí v centru Brna a chtěl zde udělat kavárnu. Skoro naslepo oslovil Martina Hrdinu a v roce 2008 spatřil Tunsgram světlo světa.

„Majiteli budoucího Café Tungsram se líbily mé plakáty na festival Mezipatra, po brněnsku si zjistil, že jsem architekt, zavolal mi do Amsterdamu, kde jsem v té době pracoval víceméně jako grafik a zadal mi kavárnu. Bez osobního setkání, bez portfolia, na základě plakátu. Vůbec mu nevadilo, že jsem do té doby žádný interiér nedělal.“

citace z rozhovoru s Martinem Hrdinou (Homepix.cz, 1.8.2015)

Vznikl podnik současných kvalit, které se však zcela bez přetvářky odkazují k prvorepublikové tradici funkcionalistických kaváren. Název byl inspirován filmovou žárovkou od maďarské firmy Tunsgram a interiér byl doplněn i o další prvky techniky stříbrného plátna. Na přední straně baru jsou dokonce použity pásy 16 mm filmu, které jsou prosvětlovány LED diodami. Omezený rozpočet zapříčinil částečně vlastnoruční realizaci, prostředky však zbyly na nábytek na míru. Stejně tak osvětlení je unikátní. Pouze židle jsou „sériové“. Jasanová dýha a mořený dub jsou příjemně a nenásilně zkombinovány. Máte pocit, že vše vzniklo postupem času - sem tam se něco vyměnilo nebo doplnilo. Nenapadne vás, že je vše promyšleným návrhem. Celek podtrhuje krásná výmalba dodávající podniku tu pravou osobitost. Stejné motivy jsou pak použity na všech tiskových materiálech, které jsou také prací Martina Hrdiny.

„Když jsem si přečetl, že podnik má být až pro 35 hostů, nesmírně mě to překvapilo. Vůbec by mě nenapadlo, že se sem může vejít tolik lidí. Měl jsem pocit nesmírné intimity. I když jsem zde byl poprvé, hned bych si sedl do kouta, dal si kávu nebo víno a četl knihu. Měl bych pocit, jako bych byl doma v obýváku, a tak bych se snažil pozdravit všechny, kteří do podniku vstoupí. Tak soukromý mi připadal. Netahal bych sem bouřlivé oslavy, nehledal bych zde bujaré pobavení, i když i takové „tahy“ Tunsgram s bravurou zvládne. Byla by to moje kavárna – ke knize, k rozhovoru, k rozjímaní.“