Jsou mladí a ambiciózní. A navíc dokážou své ambice naplňovat! Architekti z XTOPIX se s vámi podělí o své názory.

S Pavlem jsem se znal už dříve. Seznámil nás společný kamarád v ostravském kulturním centru. Bylo jasné, že architektura pro Pavla není jenom prostým povoláním, ale že jí opravdu žije. Po čase jsem ho i s Bárou oslovil s žádostí o rozhovor a oni nadšeně souhlasili. Strávili jsme spolu asi dvě hodiny povídáním o architektuře, na připravené otázky jsem po čase skoro zapomněl. Následovalo vyměňování e-mailů, které nebralo konce, ale nakonec se nám podařilo dosáhnout výsledku.

„Myslím, že z rozhovoru číší jejich osobnost a názory. Cestovali po světě a jsou otevření novým možnostem. O architektuře mluví nadšeně a se zaujetím. Přes svůj mladý věk se nebojí žádného zadání a to je dobře. Navíc často vstupují na klíčová bojiště dnešní architektury. Pracovali na veřejném prostoru sídliště v Plané - to by potřebovalo každé město. Uspěli v architektonické soutěži na mateřskou školku - dětem je přece třeba kvalitu a kultivovanost vštěpovat od mládí. Ve Zlíně připravují dům podle praxe „Baugruppe“. Je toho spousta a stojí to za to.“

Dosavadní architektonický život

Tomáš Čech: Pavle a Barboro, mohli byste se našim čtenářům představit a popsat, jak jste se k architektuře dostali?

Pavel Buryška: Taťka i mamka jsou stavaři s velmi citlivým estetickým vnímáním. Do výstavby vlastního rodinného domu, jednotky typové řadové zástavby, propsali řadu autorských prvků. Ať už v pojetí fasády vstupní části, v prostorových vazbách či detailech uvnitř dispozice. Interiér našeho domu tak mj. skýtal mnoho specifických míst, které rozvíjely fantazii při vymýšlení nových způsobů jejich využití. Přítomnost rýsovacího prkna v pracovně rodičů ztělesňovala jedno z lákadel. Toto vše na mě a mého bratra, který je rovněž architektem, působilo od raného dětství a výrazně přispělo k inklinaci k tvůrčím disciplínám.

Barbora Mikitová: Návštěvy u dědy, lidového malíře, ve mně zakořenily oblibu kresby a malování. Světový talent ze mě sice nevykvetl, přesto rostla touha udržet se v příbuzných oborech. Prvně jsem inklinovala k restaurování obrazů. Architektura ale lépe zrcadlila i sklony k technickým disciplínám, výsledkem čehož bylo mé přijetí do Brna na Fakultu architektury.

T: Jaký byl váš dosavadní architektonický život? Poměrně brzo jste založili svůj vlastní ateliér.

P: Zásadním momentem ve formování architektonické osobnosti byla jistě ateliérová sestava a život v rámci brněnské fakulty architektury. Školní ateliér u nás tehdy mnohdy suploval koleje. Sešlo se na hromádce pár lidí se stejným nadšením a zájmem o architekturu. Ateliérová zadání jsme považovali za výzvu semestru, později jsme objevili mimoškolní archi aplikace - architektonické soutěže. Jednoduše nás bavilo rozvíjet vlastní ideje a koncepty. S každou soutěží přibývaly nové zkušenosti a motivace posouvat se dál. Myslím, že v této době se v každém z původní brněnské sestavy zakořenila myšlenka mít v budoucnu vlastní studio.

B: Vedle soutěží, jsme v rámci studia absolvovali praxi (ateliéry Neutelings Riedijk Architects, Rotterdem; Kuba & Pilař Architekti, Brno; Jiran Kohout architekti/Centrum kvality bydlení, Praha), která zásadně formovala náš názor na formu budoucího zaměstnání. Do jisté míry omezené možnosti vlastního uplatnění vedly k zpočátku nárazovým tendencím hledání vlastních zakázek, jejichž množství eskalovalo v momentě oficiálního odchodu z tehdejšího zaměstnání. Tento zlom se uskutečnil jen několik měsíců po dokončení školy.

T: Pavle, ty, pokud vím, pocházíš z Ostravy, studoval si v Brně a teď působíš v Praze. Byla architektura hybatelem tvého stěhování?

P: Bezesporu. Při každém přesunu byla společným jmenovatelem právě architektura, ovšem na pozadí akademického prostředí a jeho nabídky a možností. Bez vazeb na školu by cesta na ose Ostrava – Brno – Rotterdam – Brno – Praha pravděpodobně kopírovala jinou trajektorii. V současnosti se podstatná část našich zakázek odehrává na ose Západní Čechy – Praha – Ostrava, což znamená, že jsme vlastně stále v pohybu. Mnohdy se ocitneme v situaci, kdy během 3 dnů objedeme téměř celou republiku tam a zpátky.

Klient

T: Existují nějaké obecné principy, které by mohly práci vaší kanceláře charakterizovat?

XTOPIX: Podstata a princip naší práce je zakódován do formulky “XTOPIX“. Anglickému, hovorově psanému „topics“, předsazujeme „x“ s významem mnohočetnosti, neboli x topics, x témat, multidisciplinarita, kterou se snažíme napříč projekty pěstovat. Naší filozofii zakládáme na prolínání architektury, vztahu k veřejnému prostranství, umění a designu.

Vedle toho klademe důraz na kontextuální přístup. Konkrétní lokální vazby se významně propisují do forem útulnosti, obytnosti či městskosti navrhovaných prostředí. Důraz neklademe na urputné budování vlastního unifikovaného rukopisu, nýbrž na poznání specifik, východisek a potenciálů každého zadání. Na základě analýz kontextuálních východisek se následně snažíme veškeré postřehy přetavit do motivu definujícího nosný koncept projektu. Díky tomuto přístupu jsou mimo jiné realizace lépe zapamatovatelné a identifikovatelné – viz. projekty parkové náměstí v Plané u Mariánských Lázní, kterému místní říkají pavouk, interiér bytu ve Strašnicích neboli žluťák atd.

T: Jak přistupujete ke klientovi? Jak ho získáváte pro vlastní nápad?

X: Velice individuálně (s ohledem na předchozí reakci). Snahou je rozklíčování zadání, nalezení podstatných, mnohdy klientem přehlížených, leč blízkých témat, jejich správné zpracování a přenesení do návrhu. Investor se pak s řešením snadno identifikuje a velké přesvědčování není ani zapotřebí. Nejde o vnucování vlastních idejí, nýbrž o odhalování potenciálů klientovi blízkých skutečností.

T: Jak si představujete ideálního klienta? Potkali jste už takového?

X: Ideální situací je být sám sobě klientem. Tento model reprezentoval například Vácslav Havel (dědeček prezidenta Václava Havla) při stavbě Lucerny, kdy zastával roli architekta i stavebníka zároveň. Pomineme-li tento model, u tzv. ideálního klienta bychom si dovolili vyslovit 4 základní očekávání - důvěru, odvahu, otevřenost a aktivní přístup v průběhu navrhování. Ideální klient rovněž chová respekt k profesi architekta a rozumí jeho nárokům na odměnu. Dokončená zakázka pak nepředstavuje završení jedné pracovní etapy, ale naopak bránu k další úspěšné spolupráci. Jsme rádi, že většina našich projektů vznikla na základě výše popsaného vztahu.

T: Preferujete klienty ze soukromé nebo veřejné sféry?

X: Po zkušenostech s oběma typy klientů vidíme hodnoty i úskalí na obou stranách. Veřejný sektor představuje vyšší jistotu a to především v případě projektů rozsáhlejšího měřítka. Jakmile se záměr jednou schválí, nepředpokládají se ústupky, odchylky či nesoučinnost, kterou nemůžeme vyloučit právě u soukromého klienta. Na druhou stranu veřejný sektor zastupuje obyvatele měst a obcí a je všechny, v jejich mnohdy neskutečném množství, je nutno vnímat jako klienty (koncové uživatele). Vyrovnávat se pak se svěřenou zodpovědností obyvatel dané lokality, s jejich vysokým očekáváním a leckdy nelítostnou kritikou nebývá žádný med.

Bydlení

T: Náš web se zabývá především bydlením, jak se s takovými zadáními potýkáte? Jak obvyklé zadání, které dostanete od klienta, zní?

X: Klienti často nemají konkrétní představy o podobě svého bydlení nebo jsou jejich představy nesourodé. Na začátku každé spolupráce proto začínáme dialogem, ze kterého vykrystalizuje množina informací a impulzů vedoucích k něčemu, co by se mohlo nazvat zadáním. V podstatě společně vytváříme mentální mapu klientovy osobnosti, což nám pomáhá při formování návrhu. K zadání se snažíme přistupovat tak, aby hmota domu, dispozice prostoru, použité materiály, zařizovací předměty a další interiérové prvky představovaly odraz stavebníkova naturelu. Nádherně se tak v každé realizaci zrcadlí lidská různorodost.

T: Dovolte mi trochu osobní dotaz. Říká se, že „kovářova kobyla často chodí bosa“. Jak je na tom vaše bydlení?

X: Řekněme, že zatím chodí v ponožkách. Jsme ve fázi, kdy je nám čerstvě 30 let a velkou část peněz se snažíme investovat do budování, rozvíjení a růstu firmy. Máme představu o ideální podobě vlastního bydlení. Realizace tohoto plánu ovšem zatím není na "to do" listu.

Architektonické soutěže

T: Nemohli jsme si nevšimnout, že v poslední době jste byli velmi úspěšní v architektonických soutěžích. Mohli byste nám o těchto úspěšných projektech něco říci?

X: Je pravdou, že na co jsme za poslední 2 roky sáhli, to slavilo úspěch. Máme radost, že se vítězné projekty budou i realizovat, což je v kontextu českých architektonických soutěží poměrně unikátní záležitost. Na projekt přestavby kina na víceúčelový kulturní sál v Plané zpracováváme dokumentaci pro provedení stavby, s bratrem jsme vyhráli soutěž na rekonstrukci skautské mohyly Ivančena a jejího okolí - termín realizace se plánuje na rok 2016. Ve Fulneku probíhá jednací řízení bez uveřejnění, zde zatím jen s nadějemi na úspěch.

T: Který z těchto úspěchů vám udělal největší radost? Dá se na to odpovědět?

X: Každý úspěch potěší a hlavně motivuje. Poslední oceněné sestávají z návrhů rekonstrukce a přestavby, landartu, urbanistické studie nebo novostavby veřejné budovy. Z toho, že se nám daří uspět na všech oborových frontách, máme největší radost.

T: Jak často se do soutěží pouštíte?

X: Po většinu roku máme rozjetou vždy alespoň jednu až dvě soutěže. Do většího množství klání se spíše nepouštíme s ohledem na pracovní vytíženost a jejich finanční náročnost. Než se však do některé ponoříme, zvažujeme všechna pro a proti. Mnohdy se z lákavého zadání vyklube pouze šuplíkový projekt bez dalšího pokračování. Upřímně upřednostňujeme přímé výzvy – zadání s jasně dosažitelnou vidinou realizace. Označení soutěže za "ideovou" považujeme s odstupem času za nebezpečné zaklínadlo.

T: Považujete soutěž za ideální řešení výběru architekta? Co byste v tomto ohledu zadavatelům doporučili?

X: Architektonickou (neideovou/projektovou) soutěž jednoznačně stavíme nad všechny ostatní formy výběru projektanta a především pak ve sféře veřejných zakázek. A doporučení – nebát se, vyzkoušet to a nešetřit na tom. Odměnou je pestrá paleta návrhů, která bravurně ověřuje limity zájmového místa a věrohodně odhaluje ideální řešení. O dobře sestavenou soutěž projeví zájem desítky kreativních týmů, jejichž mnohočetná práce se nikdy nemůže srovnávat s výstupem jediného adepta vybraného na základě nejnižší ceny.

Osobní cíle a ambice

T: Jaké jsou vaše cíle, plány, ambice a sny do budoucna?

X: Posunout XTOPIX do roviny, která nám umožní stát se sám sobě klientem.

T: Existuje vysněné zadání, na kterém byste rádi pracovali?

X: Baví nás konfrontace – nové se starým, veřejné s osobním. Zadání, jimž se nevyhýbá složitost vstupní situace. Rádi stojíme vstříc výzvám, které nutno rozklíčovat. Lákavým zadáním je například projekt kulturní instituce v rámci historického jádra města.

T: Chtěli byste si vyzkoušet spolupracovat s některým známým architektem nebo ateliérem?

X: Spolupráci s kolegy se nebráníme, nicméně jako větší lákadlo chápeme kooperaci se zástupci příbuzných oborů (grafici, umělci, zahradní architekti aj.).

Závěr

T: Co byste vzkázali našim čtenářům? Jak mají naložit se svým bydlením?

X: Zahoďte předsudky, ukojte svoje pokušení a spolupracujte s architektem. X-násobně se vám to vrátí – na hodnotách, které vytvoříte ve společné součinnosti. Dům nebo byt představuje prostředí, ve kterém trávíte podstatnou část svého života. Jeho výraz a fungování musí být odrazem vaší osobnosti nikoliv tendenčních trendů vystřižených z katalogu nákupního domu. Proces hledání a tvorby formy bydlení ve všech jeho detailech není otázkou jednoho odpoledne. Každá poslední obyčejnost stojí za zohlednění a koordinaci s ostatními potřebami všedního bytí. Zaslouží si to analýzu, nadhled a péči. Péči architekta, ptajícího se, odhalujícího, nabízejícího, vedoucího. Vložená důvěra i prostředky dosáhnou zhodnocení.

T: Díky za rozhovor!

Ing. arch. Pavel Buryška

2011 – XTOPIX architekti s.r.o.

praxe: Jiran Kohout architekti / Centrum kvality bydlení (Praha), Neutelings Riedijk architects (Rotterdam)

vzdělání: FA ČVUT Praha (2009–2011); FA VUT Brno (2004–2009)

Ing. arch. Barbora Mikitová

2011 – XTOPIX architekti s.r.o.

praxe: Jiran Kohout architekti / Centrum kvality bydlení (Praha), Kuba & Pilař architekti (Brno), Neutelings Riedijk architects (Rotterdam)

vzdělání: doktorské studium FA ČVUT Praha (2012–nyní), FA ČVUT Praha (2009–2011); Fakulteta za architekturo, Univerza v Ljubljani (2007); FA VUT Brno (2004–2009)