Správná chuť vína
Víno můžete pít „na stojáka“ z krabice. A nebo si ho můžete vychutnávat přímo ze sklípku. Třeba z toho se jménem Modrák od mladého ateliéru ORA.
pokud Vás interiérový design a architektura skutečně zajímá, vytvořte si Homepix účet a my Vám každý týden zašleme email s výběrem nejlepších článků a fotek, které se zde publikovali.
Víno můžete pít „na stojáka“ z krabice. A nebo si ho můžete vychutnávat přímo ze sklípku. Třeba z toho se jménem Modrák od mladého ateliéru ORA.
Autor: ORA - Originální regionální architektura
Realizace: 2011
Plocha: 50 m2
Mladí architekti dostali od otce jednoho z nich skvělou příležitost. Nadchl se pro starý polorozpadlý vinný sklep a koupil ho. Oni ho měli zrekonstruovat. Poctivě obcházeli okolí a studovali typologii vinných sklepů. Navíc si k místu získávali stále větší a silnější citový vztah. Podle skici nového majitele navrhli fasádu. Ano, je skutečně nová. Ve vstupním prostoru je instalováno veškeré zázemí včetně toalety. Původní lisovna byla očištěna od nánosů času a propadlá klenba byla přeskládána. Navíc vznikl nový světlík, který vytváří unikátní efekt. Úplně vzadu je pak do země vyhloubený archiv.
Vše korunuje milý a hravý detail. Před vstupem je starý trám, který slouží jako lavička. Vysedávání je přece důležité a setkávání se s lidmi příjemné. Nové schody jsou elegantně subtilní. Ve vzduchu je zavěšen lustr připomínající kolo a lavice kolečka dokonce má. Krb dominuje celému prostoru. Archiv je vytvořen z roxorů vetknutých do viničních sloupků a vypadá opravdu jako vinohrad. Radost pohledět, radost posedět, radost se dotýkat.
„První realizace je vždy velkým a riskantním experimentem. Investor svěří svou důvěru nezkušenému, nezkušený svůj ještě nevytříbený um bláznivému investorovi. Všichni se učí za pochodu. Je to vlastně takové romantické období prvotního osahávání si, jak to všechno funguje. Mladí architekti z ORA chtějí dělat originální regionální architekturu. Je skvělé, že se chtějí vrátit domů a užívat tam své zkušenosti nabyté ve velkém městě. Z Modráka tak udělali archetyp. Polorozpadlý důkaz soudobého kutilství proměnili v ukázkový příklad pro dnešní rychlou a nepřemýšlivou dobu. Uvědomili si, jak velký význam má vinný sklep pro obec,pro její identitu, a nezapomněli při tom na kvalitu – jak detailu, tak vlastní invence. Nezbývá než doufat, že pozitivní příklady táhnou a že Modrák bude mít brzy stejně kvalitní a smyslné sousedy.
Když jsem se autorů ptal, jak se postupem času hotová realizace proměnila, odpověděli mi, že vůbec. Přibyly prý jenom fleky od vína. A to je správný vývoj. Věci nemusí a ani nemají vypadat jako na architektonických fotkách. Mají mít patinu života.“
Když vstoupíte masivními dveřmi, narazíte na překvapivě jednoduché materiály. Nic lepšího ale není potřeba, vše funguje jak má.
Po jednoduchých schodech sestoupíte do prostoru, kterému dominuje velký stůl s lavicemi, krb a zavěšené „kolo“.
Lavice je krásným kouskem nábytku. Příjemné funkční detaily jdou ruku v ruce s masivním kusem dřeva.
Světelný efekt, který dodává světlík v klenbě, je neuvěřitelný. Máte pocit skoro až sakrálního prostoru.
Archiv není nijak vyztužený. Je to pouze vyhloubený prostor. „Police“ na víno jsou z recyklovaných materiálů a připomínají vinohrad.
Takto si investor úplně na začátku představoval svůj sklep. Jak moc se skica liší od výsledku, posuďte sami.
Schéma ukazuje jak jsou prostory vzájemně propojené.
Vstupní část objektu je nad povrchem, všechny další už pod povrchem. Archiv je pak pouze zahlouben v jílu.
Klenba zde, jako většinou, vytváří zajímavý prostorový zážitek. I díky rozdílné výšce místností je každý prostor svébytný.
Fasáda je naprosto správně jednoduchá. Oblouk, vápenná omítka, modré dveře, dvě jednoduchá okna a samozřejmě letopočet nad vchodem. Nic víc není potřeba. Napravo je již zmíněný trám pro posezení.