Architekti mají mnoho výrazových prostředků, které mohou ve své tvorbě používat. Ateliér VIZAGE ve spolupráci s Ing.arch. Ivanem Palackým se v případě bytu v Brně zaměřili na materiál a světlo.

Autor: Tomáš Doležal | atelier VIZAGE

Spolupráce: Ivan Palacký, Petr Čáslava

Realizace: 2014

Plocha:  51 m²

Původní dispozice byla stará přes devadesát let. Obsahovala pokojík pro služku a nevyhovující hygienické zázemí. Logickým krokem tedy byla radikální proměna a přetočení chodů celé domácnosti. Pokoj pro služku se propojil s kuchyní a v nově vzniklém prostoru dostala místo ložnice s praktickou šatnou. Obývací pokoj zůstal zdánlivě na svém místě, ale místo postele je zde nyní kuchyňská linka a jídelní stůl. Hygienické zázemí uprostřed dispozice prošlo modernizací na současné standardy.

„Paleta malíře je jasná, nástroje hudebního skladatele jsou zřetelné. Ale jaké nástroje – výrazové prostředky má architekt? Jedněmi z nich jsou materiál a světlo. V tomto bytě, i přes jeho plochu pouhých 51 m2 se s nimi pracovalo velmi bohatě. Najdeme zde zdivo bez omítky oškrábané na cihlu. Březová překližka byla použita k výrobě kuchyňské linky a knihovny, stůl a police jsou z dubové spárovky. Na zdech v koupelně je hlazená omítka, v obývacím pokoji jsou oškrábané vrstvy omítky. Celý interiér propojují dřevěné parkety na podlaze. Někomu se to může zdát příliš, ale majitel to tak zřejmě chtěl a vyhovuje mu to. To musíme bezmezně ctít.

Se světlem se zde pracuje v obdobně široké škále variant. Za sádrokartonem jsou skryty LED pásky osvětlující hrubou zeď v obou pokojích. V ložnici nad postelí ční sympatický červený „lustr“. A vrcholem práce se světlem je velké okno vedoucí do koupelny. Denní světlo tak přes ložnici osvětluje prostor uvnitř dispozice. To, že zmiňované okno vede rovnou do sprchy a je zaskleno pískovaným sklem, je už hříčka autora. Šlo to bez pochyby udělat i jinak. Zřejmě rád pozoruje...

Zajímavá je variabilita s jakou autor pracuje s tématem otvoru. Na jednom místě použil čistý průchod bez dveří. Do koupelny vedou zásuvné dveře, do ložnice pak klasické otvíravé. Je to opět široká škála, zřejmě ale ospravedlněná racionální úvahou.

V dnešní záplavě minimalizmu se nám může zdát, že z palety architekta bylo namícháno příliš mnoho barev. Byl by to však myslím příliš příkrý soud. Nezapomeňme na osobitost a různost každého z nás. Stejné musí být i interiéry našich domovů. Pokud interiér koresponduje se svým majitelem, a já myslím že ano, je vše v nejlepším pořádku. Naopak musíme ocenit architekta, že nesklouzl k jednoduchosti a že vytvořil funkční mix.“