Jeden byt, dvě patra

Tomáš Čech
23. Prosinec 2014

Kina se dnes předhánějí v množství nabízených rozměrů. Tři už nestačí a kdo ví, kde to skončí. Byt japonského studia sinato také nabídl jeden rozměr navíc – přidal patro. 


Autor: sinato

Rok: 2014


 

Japonskou architekturu můžeme znát z mnoha důvodů. Jedním z nich, v poslední době velmi aktuálním, je schopnost vytvářet atraktivní a velmi příjemné prostředí na minimálním prostoru. Stejně tak je tomu i v případě bytu Fujigaoka T od architektů ze studia sinato. 68 m² není moc a když máte v takovém prostoru najít soukromí pro každého člena domácnosti, není to jednoduché.

 

Autoři hledali různá řešení a nakonec se jim podařilo nad částí půdorysu najít prostor o výšce 3,4 m. To se může zdát poměrně málo, vzpomeňme si na české činžovní domy, ale architektům to stačilo, aby do tohoto místa vložili mezanin. V tomto podání je to soukromý prostor pro relaxaci nebo čtení knih. Musíte sem vylézt po žebříku a rozhodně se nepostavíte. To ale ani nebylo cílem. Je to zkrátka bonus, něco navíc, co v původním prostoru nebylo.

 

Krásné jsou i detaily v podobě malého průzoru do haly, který prostory spojuje, ale neubírá na soukromí. Nelze si nevzpomenout na Adolfa Loosa a jeho Mülerovu vilu ve Střešovicích. Proměnné výšky místností, rafinované průhledy,...

 

Je zřejmé, že pokud by takový interiér navrhl český architekt pro typického českého klienta, tak by nepochodil. Nemůžeme se tedy na byt Fujigaoka T dívat českýma očima. Je třeba vnímat japonskou kulturu a styl bydlení. Pak je vše v pořádku. Důležité jsou ale pro mne jiné zdroje inspirace. Prvním je schopnost propojovat prostory a přitom uchovávat jejich jasnou definici. Druhým , a myslím nejdůležitějším, je potenciál nabízet rozličné rozměry interiéru. Můžete pobývat v obývacím pokoji, můžete trávit čas u stolu v obytné hale, můžete se „schovat“ před ostatními v mezaninu, můžete sedět v pokoji. Byt, ačkoliv poměrně nevelký, vám tak nabízí bohaté spektrum rozměrů, jak ho můžete využívat. A to ho, minimálně podvědomě, podstatně zvětšuje.“

 

Obývací pokoj využívá maximální možnou výšku a získává tak na důstojnosti. Příjemným detailem je také to, že každá židle u jídelního stolu je jiná. Které asi patří dětem a které rodičům?

 

 

Chodbě je, formou protáhlého stolu, dodána obytná funkce. Původně čistě obslužný prostor tak lze roztodivně využít.

 

 

Ložnice nemají klasický formát, na který jsme zvyklí. Architekti jej nazývají „spací prostor“, svou funkci však plní. Od haly je oddělují pouze závěsy.

 

 

Druhé patro neboli mezanin, jak jej nazývají autoři, má výšku pouze 1,4 m. Nejedná se tedy o plnohodnotný prostor. Na druhou stranu mu to přidává na intimní atmosféře a pro relaxaci to není překážkou.

 

 

Rafinovaný průhled odlehčuje celou konstrukci a přidává trochu světla. Zdánlivě nepraktický detail je nesmírně přínosný.

 

 

Používání více materiálů, pokud se dělá uvážlivě, může působit elegantním a rafinovaným dojmem.

 

 

Půdorys nám poměry ploch jednotlivých místností ukazuje, jak rozdílné je japonské bydlení a kam se soustředí priority obyvatel.

 

 

Na řezu je vidět, že vložené patro má minimální výšku.